Na Okoř je cesta...

Blanka Zákostelnová

17. května 2010

"Na Okoř je cesta, jako žádná ze sta, vroubená je stromama."

Na sobotní výlet 15. května 2010 jsme byli rozděleni do dvou skupin. První skupina, ti zdatnější a vysportovaní, jela na kolech z Prahy a my, méně zdatní, jsme popojeli vlakem a dál šlapali po svých. Do vlaku jsme postupně přistupovali po trase. Na výstupní stanici v Zákolanech nás bylo osm: Luboš – vůdce, Ivona, Aleš, Helena, Zuzka, Marcela, Jarča, já a věrný pes Barča. A tak jsme vyrazili plni optimizmu, že nás nezastihne déšť a výlet se zdaří, jak je u nás už zvykem.

První zastávka a společné foto byly u pomníku Tondy Zápotockého. Sice není označen, ale všichni jsme věděli. Prošli jsme kolem jeho rodného domu, který na rozdíl od sochy označen byl. Pak už jsme pokračovali po červené značce ke krásnému, jedenáct století starému kostelu sv. Petra a Pavla na Budči. Je v jádru nejstarší stojící budovou v České republice.

Po prohlídce i místního hřbitova jsme pokračovali dále po červené. Zuzka s Jarčou usoudily, že využijí krásné jarní přírody, a začaly cestou sbírat listy pampelišek na špenát, sedmikrásky na migrénu a hluchavky, to nevím na co. Tak holky, dobrou chuť!

Prošli jsme 130 let starým kamenným viaduktem, který postavili Italové. Všichni jsme si vřískotem vyzkoušeli supr akustiku.

A už jsme byli u Nového mlýna. Mlýn byl založen r. 1710, postupně chátral a od r. 1960 díky paní Sidonii Jiravové a jejímu partnerovi byl opravován a zvelebován. Zahrada se spoustou soch, faunou a flórou, rybníčky a potůčky je prostě úžasná.

To se ale blížil hrad Okoř, kde jsme se konečně sešli s naší druhou skupinou cyklistů ve složení: Básník, Jirka Hainoška, Petr, Ondra a jediný zástupce žen, Hanča. V místní restauraci Dělová bašta jsme poobědvali, Petr s Ondrou rumpsteak, sice tuhý ale dobrý, převažoval však smažák a vývarová knedlíčková polévka. Básník to ještě zakončil medovníkem a Zuzka smaženou zmrzlinou v mandlovém těstíčku – mňam! Společně jsme probrali zážitky z cesty a také naše filmové hvězdy Petra, Básníka aj.

Čas příjemně utíkal, ale museli jsme myslet na cestu zpět. Po společném focení, teď již celé naší výpravy, jsme se v 15:00 hod, bohužel, rozloučili. Naše pěší skupina se cestou ještě zastavila v Číčovicích v restauraci a penzionu V polích, tedy "u Mahuleny". Tady jsme popili trochu různého čaje, Luboš vyjedl všechny větrníky, ochutnali výborný, ale předražený rybízový koláč a takto posilněni jsme pokračovali směr Tuchoměřice na náš cyklovlak.

Cestou jsme minuli ruiny větrného mlýna, viděli kostel sv. Vavřince v Černovičkách, opět s krásným hřbitovem, což je něco pro Marcelu. Náš vlak přijel přesně na čas s tím samým průvodčím z rána. Když nás opět viděl, svezl nás do Prahy zadarmo.

Tím končím mé vyprávění, nechť litují ti, které odradilo páteční počasí.

Tak zase příště na další výpravě.

Ahoj a haf Blanča a Barča