Ač se zpočátku zdálo, že účast bude malá z důvodu posunutí termínu, opak byl pravdou.
Krásně posekaný trávník u Vladka na chalupě se brzo začal plnit automobily přijíždějících rodin rekreantů.

Nejpočetnější byla širší rodina Součků – hostitel Vladek s chotí Jaruškou za podpory maminky s partnerem Jirkou,
na protokol dohlížel Ďábel s Jelenou.

Na pomoc mu ještě přispěchala sestra Hanka.

V pátek jsem přijel já, asi kolem 16. hodiny.

Do večera přijela ještě Líba s Jirkou Ch., Blanka, Zuzana J. a Jirka H.

Počasí bylo jako vždy objednáno předem a jako vždy bylo super.
Nic nám tedy nebránilo vyzkoušet miláčky Vladkova autoparku.

Zatímco on baštil (to ostatně dělal celý víkend).

V sobotu ráno přijeli další členové, přátelé a příznivci našeho SPOLKU VZÁJEMNĚ SE PODPÍRAJÍCÍCH OLDSKAUTŮ A JEJICH PŘÁTEL.

V 9:00 byl pískán nástup, v 9:05 bylo zaveleno k odchodu na nádraží.

Cílová stanice Hrdoňovice, odtud vyrážíme jižním směrem na hrad Pařez.

Ještě před dosažením prvního postupového cíle objevujeme tábor oldskautů z Hradce, krásně zasazený v kruhu skal.

Skuteční oldskauti z našich řad a z řad táborníků si podávají levice-zdravice.

Fotíme si je, příští rok tu prý už nebudou.

2010 naposledy.

Na hrad Pařez je to kousek.
Vstup do rytířského sálu brání párek usměvavých rytířů.

Po pár kilometrech lesem nás vítá turistická chata, ale především její výčep.

Rytíř se změnil ve stolovníka.

Stejně jako ostatní.

Po konzumaci dobrého oběda vyrážíme do srdce Prachovských skal.

Zuzana vysvětluje, jak se dostat z bodu A do bodu B s nulovým převýšením.

Psi se měli dobře.

Lidé sotva "procházeli".

Někdo si o tom jenom četl.

Vladek na to šel přímo tělem.

Vlevo zabočit.

Cesta byla náročná.

Občerstvovací stanice na konci skalních cest.

Posezení na pláži v kempu.

Vladek do toho jde "zase" tělem.

"Tady to stojí za ..., ani lavičky tu nejsou," pravil Ďábel po čtyřhodinovém čekání na vlak.

Někdo si lavičku našel a ještě do sebe v klidu pere vitamíny.

Vláček...

... nás v pořádku dovezl do penzionu, bývalého zahradnictví pana Hortlíka.
Původně jsem si myslel, že to je bývalá hospoda.
Podle sloganu na fasádě: "Alespoň ??? jedno denně."
Až za chvíli jsem rozeznal, že to není pivo, ale jablko.

Večer byl táborák, kde se semlelo kde co, od vuřtů až po dorty.

Ještě v sobotu večer nás opustili Aleš s Helenou a v neděli ráno Jirka H. s Blankou.
Ostatní, až na Jirku Ch.,

se chystali na cestu na Kost, nebo do kosti, no spíš pro kosti.
Jirka Ch. se těšil na sekání trávy zahradní technikou.

Nejvíc se na kost těšili psi.

Čekáme na opozdilce.

Cestou údolím Plakánku obdivujeme skalní scenérie.

Rybník v blízkosti chalupy známého herce Josefa Donutila.

A jsme v kosti.

Po nezbytném načerpání tekutin a poživatin...

... došlo k malé nehodě.
V nastalém zmatku většina vyrazila zpět stejnou cestou.
Jen tři dodrželi plán trasy – Zuzana J., Líba a já jsme vyrazili tím správným směrem...

... po červené do Libošovic.

Vesnický kostel.

Příběh skupiny, která se vracela stejnou cestou, mi není znám.
Pravdou je, že jsme se vrátili přesně podle plánu ve 14 hodin.
Mohl se s námi měřit jen Básník, který přišel ve stejnou chvíli, ale ten určitě celou cestu zpět utíkal.

-----------------------------------------------------------------------------------
Sepsal a většinu snímků vytvořil Luboš – dne 29. června 2010.