Výprava na Borová Lada 14. až 16. ledna 2011

Blanka Zákostelnová a Aleš Kymlička

18. ledna 2011

Jako první se na místo dostavili Jarka a Vladek v 11 hodin. Tím se z Vladka stal vrchní ubytovatel a paní správcová ho považovala za vedoucího zájezdu. V 17:55 přijely Marcela, Hanka, Blanka a Barina, jako další v 18:20 dorazili Helena, Aleš a Bonyna, v 19:30 Zuzka a Jirka, přímo do hospody v 19:45 Ivona a Luboš, po bloudění ve 21:15 Zuzka a Pavel. Na pozdní příjezd měl nárok Drsňák, protože ho hlásil již v Praze, a dorazil ve 22:10.

V hospodě jsme probrali program

V hospodě jsme probrali program na sobotu s konstatováním, že původně dvoučlenná skupina + dva psi se rozrostla na všechny. Ve 22:50 Drsňák podruhé zrušil ranní rozcvičku. Po jedenácté večer jsme se odebrali do apartmánů a usnuli spánkem spravedlivých.

I přes zrušení rozcvičky ji absolvovali Blanka s Barinou a Aleš s Bonynou. Provedené cviky: předklony, dřepy a chůze. V půl deváté přišla paní správcová vybrat doplatek za ubytování, byla velice zmatená, že nepřijel p. Čech, i když jí bylo několikrát vysvětleno, že onemocněl. Dále nemohla pochopit, proč chceme platit každý samostatně a ne všichni dohromady. Překvapením pro nás byla informace, že platíme samostatně za použití povlečení.

Po zaplacení jsme se sešli před apartmánem, čekali jsme sice asi ½ hodiny na Drsňáka, ale omluvili jsme ho, protože ještě na poslední chvíli připravoval svařák (moc dobrý). Když Drsňák dorazil, tak Luboš místo společného fota nás i sebe natočil na kameru. Je vidět, že Básník a jeho stativ v těchto okamžicích opravdu chybí. Tak, a teď už jsme mohli všichni spokojeně vyrazit na Knížecí Pláně.

Krátce po začátku výpravy Luboš prokázal, že jeho skleróza ještě není nepřekonatelná, protože včas zjistil, že nemá klíče od auta, a že zůstaly na paletách, protože s nimi podkládal kameru. Hledání dopadlo úspěšně a Luboš s Ilonou nás dohnali. Během cesty jsme se rozpadli na menší skupinky a na Knížecí Pláně jako první dorazili Zuzka s Pavlem, pak Barina, Bonyna, Blanka, Helena a Aleš. Zbytek měl zpoždění, protože testoval svařáček. Básník byl o průběhu výpravy průběžně informován včetně doplňujících MMS.

V hospůdce jsme se občerstvili borščem, výpečky a jinými dobrotami. Párky podle Vladka lépe vypadaly, než chutnaly. S tím však nesouhlasily Jarka s Ilonou. Nakonec si musel spravit chuť borščem. Všichni jsme pak ochutnali místní specialitu "knedlíčky plněné pralinkami". Moc všem chutnaly. Zuzka S. si dala vynikající irskou kávu – fotodokumentace přiložena.

Během cesty jsme se rozpadli	V hospůdce jsme se občerstvili	Vydali jsme se směrem na hřbitov...	... kde jsme drželi polední klid

Z hospůdky jsme se vydali směrem na hřbitov (naštěstí se všichni zúčastnili i cesty zpět), kde jsme drželi polední klid za účasti svařáku a plachetničkového tuzemáku. Hřbitov byl plný Harantů.

Při zpáteční cestě jsme se rozdělili na odbočce k Vltavskému potoku. Nejlepší hláška před odbočkou: "Tam sníh nebude!". Zábavné atrakce "putování sněhem k potoku" se nezúčastnili Jarka, Vladek, Helena, Aleš a Bonyna. Tato skupina dorazila domů v 16:45. V 17:20 přišli Zuzka, Jirka, Blanka a Barča, později Zuzka, Pavel a ostatní. Poděkování si zaslouží Hanka s Drsňákem za přemisťování těžkého břemene při náročném návratu.

Po šesté hodině jsme se začali trousit do hospody na večeři. Novačka, Vladek a Zuzka J. dorazili v botách, ale v hospodě se přezuli do bačkor. Každý si dal podle své chuti a stupně své únavy. Drsňák se při přinesení jídla s fazolkami zeptal: "A jsou ty fazolky zálohovaný?"

Kolem osmé začala velká bitva společenské hry Toulavá kamera. Vyhráli Helena s Alešem. Během hry si Vladek, Jarka a Hanka vyprávěli, jak se připravují šneci na popravu. Při debatě o žádosti paní správcové, abychom svlékli povlečení, Vladek prohlásil, že za dvacku to povlečení svlékne. Po hře Toulavá kamera se ještě Vladek, Hanka, Stiborkovi a Jírovi dali do nelítostného boje o vítězství v šipkách.

V neděli jsme naložili auta a část Helena, Aleš, Jarka, Vladek, Blanka, Marcela, Hanka, Barina a Bonyna odjela na Antýgl. Odtud jsme krásnou procházkou kolem Vydry došli k Turnerově chatě. Vydrýsek je sice v zimě v zimovišti, ale uvnitř je vydra, papoušci a veliký zrzavý kocour, který nevěnoval pozornost ani nám, ani Bonyně s Barinou. Velký zelený papoušek se však dožadoval pozornosti, a tak s ním Marcela cukrovala.

V neděli jsme naložili auta	Krásnou procházkou kolem Vydry...	... jsme došli k Turnerově chatě	Při konzumaci hříbkové polévky

Při konzumaci hříbkové polévky jsme došli k závěru, že babky se nemají sušit, zejména pokud jim je přes sedmdesát. Jídlo bylo dobré, všem chutnalo. Po návratu k autům jsme se rozloučili, popřáli si šťastnou cestu a vyrazili směrem ke svým domovům.