Z Řep na Říp

Jiří Novák – Drsňák

18. dubna 2011

"Pojďte a poslyšte..." to jsou první slova, jimiž začíná "motivační dopis" Marcely alias Maud vyzývající "k účasti na tomto výletě" (dopis je neveřejný, tudíž nedostupný!).

Agent ČD Luboš (dále jen AČD) zajistil společnou jízdenku, odjezd z Masarykova nádraží v sobotu 16. dubna 2011 v 07:40 hod a losováním krátké sirky i zapisovatele.

Vlak nás bezpečně dovezl do Rúdnice či Rudenice, dnes Roudnice nad Labem. AČD provedl focení nádraží, které zkušeně kamufloval focením naší skupinky. Před nádražím stál postupně se rozpadající historický pivovar. Na jeho chátrání upozorňoval dosti velký poutač. Naštěstí další historická stavba, věž Hláska, pozůstatek středověkého opevnění města, byla mnohem fešnější a zachovalejší:-) Zde se k nám připojili Líba s Jirkou.

Losování krátké sirky	Rozpadající se historický pivovar	Věž Hláska	Kratochvílova rozhledna

Na Husově náměstí nás některé zlákala prodejna sýrů, ovšem pouze já jsem utratil za Farmářský přezrálý sýr s hřebíčkem. Na další stavbě – Kratochvílově rozhledně – jsme se pokochali pohledem do okolí, dojedli sýr a po turistické barevné se vydali pryč z města. V lese potkáváme přípravy na závody MTB, ale začínají až v 13:00 hod. Na kopečku s výhledem zjišťuje Líba při svačině chybějícího Jirku, který chybně odbočil pod kopcem. Ale protože cesty se nedaleko zase sbíhají, brzo se k nám zase připojuje.

Dojedli jsme sýr...		Ostatní stoupání zvládají statečně		Románská rotunda

V Krabčicích po venkovní prohlídce diakonie, léčí se tam pacienti německého schovávače všeho, míříme na zlatavý mok k posilnění nejen ducha. Cestou na zahrádce si všímáme zmenšeniny románské rotundy sv. Jiří, paní domácí nás zve dovnitř a na pivo – odoláváme. Divila se, proč jsme nepřijeli až za týden, kdy se bude konat tradiční Řipská pouť.

Rotunda sv. Jiří

Po krátkém venkovním hospodském posezení nás již čeká zvedající se cesta mezi očíslovanými stromy vzhůru k cíli dnešního výletu. Zde se kopci začíná vyhýbat Jirka, neb ho začíná zlobit pošramocené koleno:-( Ostatní stoupání zvládají statečně. Na první vyhlídce Mělnické byla první Hanka. Na samém vrcholu se skutečnou románskou rotundou sv. Jiří bylo poměrně rušno, proto jsme ji jen obešli, udělali společné foto a honem šli doplnit kalorie do jediné skromné dřevené hospůdky. Ochutnali jsme, kromě Hanky oslabené antibiotiky, Bylinnou Podřipskou... Po dobrém jídle a dobrém pití mně přišlo vhod několik málo prospaných chvilek na vyhřátém trávníku. Probuzení hozenou šiškou už nebylo tolik romantické!

Od Pražské vyhlídky prudce klesáme až k setkání s hladovým Jirkou a dále do Ctiněvsi. Zde se rozhoduje o dalším osudu výletu – u většiny vítězí pokračování po svých. Zůstává jen Líba s Jirkou, kteří zde mají auto.

Pražská vyhlídka		Zde se rozhoduje

Prý už nám mííírně šlape čas na paty, tedy jdeme. Cesta lesem ubíhá za příjemného nepolitického švitoření všech o všem.

V Horních Beřkovicích nás přivítali mladíci na kouřících rychlých mopedech, a pak ještě dvakrát. Následuje modrý plot psycholéčebny až k nádraží. Vlak jsme předstihli cca o 20 min, což se nedá napsat o další přestupní stanici – Vraňanech, kde měl vlak hlášené cca 10minutové zpoždění.

Únava a opálení byly na některých z nás ve vlaku znát. Ač unaveni, přesto vyvětraní a spokojení jsme dojeli do Prahy.

Děkuji Marcele nejen za podklady, ale i za přípravu "výletu".