Tradiční předvánoční toulání OSaP, tentokráte na ADVENTNÍ KŘIVOKLÁT

Jiří Novák – Drsňák

13. prosince 2011

Tradiční předvánoční toulání Prahou jsme po několika diskuzích nasměrovali na hrad Křivoklát, který jsme z důvodu ještě vyššího utajení (které po vstupu OSaP do ilegality až opozice je u nás velmi důležité...) označovali dle osobních znalostí. Jednoznačně vedl kód Karlštejn, v těsném závěsu stíhán Konopištěm.

Od neznámých lobbistů ČD jsme se, k naší plné spokojenosti, nechali přesvědčit k jízdě zvláštním parním vlakem (ZPV). Pro náš klid a pohodlí se jeden agent ČD Aleš a Marcela vydali do předprodeje koupit lístky společně s místenkou. Budiž jim touto cestou za to poděkováno – vlak byl zcela zaplněný, proto nám místenky udělaly dvojnásobnou radost:)

Ráno 10. prosince 2011 přibližně v 09:15 hod ZPV vypravený z Branického nádraží přijel na III. nástupiště Smíchovského nádraží. Spousta fotografů "hladově, až lačně očekávala příjezd modré krásky pod parou". Pouze někteří chytřejší z nich, bylo nás takových velmi málo – jen Básník a já, podchodem proběhli na vedlejší II. nástupiště. Odtud byl výhodnější a nezakrytý výhled na přijíždějící ZPV:) díky čemuž se můžete pokochat krásnými fotkami.

Jízda ve starších koženkových vagonech za všudypřítomného typického ozónu parní lokomotivy plynula s minimem vzrušení, např. Básníkovy jiskérky v očích, Lubošova slivovička v lahvi medoviny, Marcelin veksl s přebytečnými lístky, Básníkův zaseknutý popruh batohu v sedačce... Slovy klasika JáryDCimrmana "Prostě nuda, nuda, šeď, šeď."

Ani nevím, v kterém Berouně se lokomotiva přepřáhla na opačný konec vagonků, takže by se dalo napsat, že do zastávky Křivoklát nacouvala!

Po nezbytné skupinové fotce, již vzhůru na hrad, a hlavně jeho vánoční nádvoří. Za dospělácké vstupné 60 Kč jsme si mohli užívat různých vánočních tradičních radovánek či řemesel. Mne nejvíce nadchnuly malé bochníčky uzeného domácího sýra, na místě ještě dogrilované – mmmhhhh, ještě teď se mi sbíhají sliny. Samozřejmě i svářo bylo a na kameni pečená šunka. Kejklíři kejklili, čerti kovali, mincíři razili, řezbáři vyřezávali, tak jak to má správně být.

Vlezlá zima nás trochu popohnala do rezervovaného salonku v jednom z místních penzionů. Ale protože nejsme jen hospodští povaleči, vzali jsme to oklikou přes přírodu a i nějaké ty kulturněhistorické památky. První v cestě jsme měli pomník knížete Karla Egona II. Fürstenberka. Jak praví chytré prameny:

Čtrnáct metrů vysoký novogotický pomník s bustou knížete od sochaře Emanuela Maxe věnovali v roce 1860 fürstenberští úředníci a zaměstnanci jako projev úcty a lásky ke knížeti, "v celém okolí nezapomenutelnému," velkému lidumilovi a neúnavnému podporovateli věd a umění. Karel Egon II. Fürstenberk žil v letech 1796-1854. Od pomníku je nejkrásnější vyhlídka na hrad Křivoklát.

Zde jsem se konečně dozvěděl, že busta znamená poprsí, nejen hlavu s krkem.

Cestou následovalo tlející a podzimem vonící spadané listí – ano, zatím jsme byli bez sněhu – dále nějaký ten výhled na řeku a okolí. Luboš nám neopomněl ukázat místní hřbitov, kde odpočívá část jeho příbuzných. Dle zdroje, jenž nechce být jmenován, se sem sám v daleké budoucnosti chystá... Ale "věřte" neověřeným pomluvám:(

Z hřbitova to už kolem částečně zamrzlého rybníčku, kde se Hanka styděla koupat, protože tu stálo plno lufťáckých aut, bylo kousek do příjemně vytopeného a slavnostně vyzdobeného salonku s proskleným krbem na dřevo.

Jako aperitívek si většina poručila medovinu, u níž někteří zůstali i při další konzumaci. Lubošova pečlivá písemná historická příprava se prostřednictvím Zuzky dostala až k našim slechům, o které kdysi kdesi přišel sám magistr Kelley. Jak opět praví chytré prameny:

Dlouhé vlasy zakrývaly chybějící uši, o které přišel v rodné Anglii, když se údajně dopustil podvodu s listinami v kanceláři notáře nebo advokáta, v níž pracoval jako pomocník.

Dále prameny uvádějí:

Za souboj s dvorním úředníkem Hunklerem v roce 1591 byl na hradě Křivoklát uvězněn. Po skoro tříletém vězení se rozhodl, že uteče. Po laně se spustil z věže, lano se však přetrhlo a on dopadl na skálu. Roztříštěná noha mu byla amputována a nahrazena dřevěnou.

Samozřejmě, že jako vždy při naší dobré náladě zaznělo několik spontánních humorných, či jinak vtipných poznámek, ale kdo by si je pamatoval. Vždyť jich vymyslíme jiných a dalších spousty:)

Tmavá cesta k vlaku byla rychlejší než jsme předpokládali, alespoň tedy nákup společné jízdenky se slevou nebyl v obvyklém stresu.

Už z Křivoklátu jsme se těšili, až přesedneme v Berouně do záchodky nezapáchajícího vagonu. Na Smíchovském nádraží se naše skupina OSaPu rozděluje a míří individuálně domů.

Letošnímu předvánočnímu toulání OSaP, tentokráte na adventní Křivoklát, přálo suché, chladné, místy i sluneční počasí.

Ale stejně – nejdůležitější bylo tam BÝT:)