Výlet za památkami UNESCO – Kutná Hora

Jaroslava Tourková

26. března 2012

Náš celodenní výlet začal jako obvykle na vlakovém nádraží, a to přímo Hlavním. V sobotu 17. března 2012 se nás zde sešlo celkem 12, převažovalo ženské zastoupení, ale tři muži se pochlapili a vyrazili s námi. Pohodlným a čistým vlakem jsme dorazili do Kutné Hory – Sedlece k našemu prvnímu cíli, známé kostnici. Zde jsme se díky Zuzčině výkladu dozvěděli, že už ty nebožtíky neměli kam pohřbívat, tak je umně sesypali na hromady, anebo z jejich kostí udělali lustry.

Stále jsem nevěděla, co to tu místní musí čuchat za divnou vůni? Bylo mi vysvětleno, že to je tabák z nedaleké továrny na cigarety. Hned se pozná nekuřák.

Kousek od kostnice jsme navštívili katedrálu Nanebevzetí Panny Marie od slavného stavitele Santiniho – opět s výkladem vzorně připravené Zuzky.

Pak nás čekala asi 3 km procházka do historického centra. Počasí bylo nádherné, slunce objednané a za chvíli jsme byli v centru, kde jsme si zvenku prohlídli Vlašský dvůr. Ale chtělo to jedno (pivko), proto jsme si sedli na zahrádku restaurace Harmonia a slíbili těm, co chtěli vidět Vlašský dvůr i uvnitř, že na ně určitě počkáme.

Pak jsme pokračovali prohlídkou města – Morového sloupu (1713) a Kamenného domu, který patří k nejstarším (je zde stálá expozice o životě a kultuře v 17.–19. století).

Ale to už se ozývaly naše žaludky, tak jsme se posilnili v místní restauraci – jméno restaurace jsem už zapomněla – a přecpaní jsme vyrazili na zdolání posledních naplánovaných památek. Nejdřív jsme obdivovali Kamennou kašnu, pak jsme krásnou procházkou kolem kláštera, kde probíhá oprava fasády a hlavně zahrady, došli ke klenotu Kutné Hory – sv. Barboře. Pečlivě jsme prolezli za Zuzčina výkladu její interiér a pak ji celou obešli zvenku.

No, a to už se blížila i hodina odjezdu našeho vlaku, tak jsme se autobusem dopravili na nádraží a kolem šesté vlakem až do Prahy. Výlet se díky krásnému počasí vydařil a ještě jsme zase o něco chytřejší.