Česká nej – výlet do Krkonoš s výstupem na Sněžku

Marie Čechová

19. června 2012

V pátek večer 15. června 2012 jsme se sešli v Peci pod Sněžkou v restauraci Veronika ve složení Kymličkovi s Kamilkou a čtyřnohým domácím mazlíčkem, Čechovi, Stiborkovi, Marcela, Hanka a Jirka. Cílem našeho víkendového pobytu bylo zdolání nejvyšší hory Česka. Malou čáru přes rozpočet nám udělala zpráva z médií, že v sobotu nepojede lanovka na Růžovou horu. A tak hlavním bodem večerní diskuze bylo najít jinou cestu, jak se na 1 602 m vysokou horu dostat.

V sobotu jsme tedy jako dopravní prostředek použili autobus, který nás dovezl na Pomezní boudy. Stejný nápad jsme neměli sami, proto počet cestujících postupně převýšil kapacitu busu a my se cítili asi jako sardinky v oleji. V cílové stanice jsme se konečně mohli nadechnout a okysličit tělo zdravým horským vzduchem. Před sebou jsme za krásného slunečného počasí měli 7,5 km.

Cesta rychle ubíhala, asi v polovině cesty jsme něco pojedli na horské chatě a hodinu po poledni stanuli před Poštovnou. Asi nebyl mezi námi nikdo, komu by se nově postavená budova příliš líbila. Překvapila nás i svou velikostí (nebo spíš malostí?).

Po nezbytném skupinovém fotu, odpočinku a občerstvení z vlastních zásob jsme se vydali Obřím dolem zpátky. Sestup byl pro některé z nás možná obtížnější než cesta nahoru, ale v dobré náladě a hlavně ve zdraví jsme se všichni vrátili do penzionu pana Kouly.

Po dobré večeři (opět v restauraci Veronika) se někteří cítili příliš unaveni a byli zralí přímo do postele. Jako první odpadl náš hlavní fotograf Vláďa (byl "úplně hotový") a do formy se dostal až druhý den při objevování fotogenických míst na potoce v Těsném dole. My ostatní jsme se z restaurace stihli vrátit těsně před bouřkou a lijákem.

V neděli ráno se oddělili Kymličkovi a nás zbývajících sedm se auty přesunulo do Janských Lázní, lanovkou vyjelo na Černou horu a vyrazilo směr rašeliniště. Počasí nám přálo i tentokrát, kochali jsme se krásnými výhledy, snažili se zapamatovat názvy některých druhů flory a fotili.

Po občerstvení na Pardubických boudách jsme se vraceli už zmíněným Těsným dolem podél potoka, kde se údajně daly pořídit exkluzivní fotografické záběry. A protože pořídit takový záběr chvíli trvá, rychlost našeho pochodu tomu byla přímo úměrná. Přesto se nám podařilo dojít do cíle a okolo 5. hodiny odpolední jsme se rozjeli ke svým domovům.

Akce se opět velice vydařila, a proto velký dík patří Marcele, která všechno zorganizovala a zajistila (včetně počasí).