17. února 2013
Naplánování cest, spojů i dalších detailů zajistil Luboš, který měl původně na starost i výše zmíněný přechod Brd, ale necítil se zcela fit.
Tradičně se scházíme cca 20 min před odjezdem vlaku 16. února 2013 v 8:57 hod u pokladen na pražském Hlavním nádraží. Odjíždíme pouze samí lidé, neb účastníci se zvířátky se nějak z různých důvodů nezúčastňují – po přečtení článku budou zcela jistě ronit obří slzy!!
Ve vlaku se diskuze ubírá různými směry, např.: "Tady jsme s Lubošem zaměřovali." ... "Hele, ten chlap má číro, jak Schwarzenberg na volební placce:)" ... "Co ten rumunský management v TV škodí?!"
Od nádraží v Malé Hraštici to ke startovní cukrárně Stáňa www.pekarna-stana.cz je nedaleko. Rozepisovat se o sladkostech či kafíčku nebo chlebu se škvarky je zřejmě zbytečné – nám to prostě chutná:)
Po společné venkovní fotce s dekami či umělou kytičkou vyrážíme zpět směr nádraží. Těsně před ním cesta uhýbá a my pochodujeme do dalšího restauračního zařízeni – ano, tento náš společný zimní přechod byl o restauracích. Část cesty jde v těsné blízkosti rychlostní komunikace, což nám po části jdoucí lesem není zcela příjemné:( Ještě než usedneme ke stolu a objednáme výborné pivo Gambrinus 11° Excelent, se v přilehlé kapličce dozvídáme, proč se zde říká Malá Svatá Hora.
Bohužel, ne všichni byli s chutnosti jídla spokojeni, stejně jako se strojeností pana vrchního. A o to více jsme se těšili do cukrárny Meruňka v Mníšku pod Brdy. Přesto jsme B007 poslali MMS, aby nám mohl závidět:)
Mírně mrazivé počasí k nám bylo velmi příznivé, neb oproti dlouhodobé předpovědi vůbec nepršelo:)
V Mníšku jsme se jen na okamžik podívali na nádvoří místního zámku www.zamek-mnisek.cz, kde za pár minut začínala prohlídka. Ovšem prohlídka pouze pro objednané s dětmi – tentokráte s námi nejmladší OSaPačka Matylda nebyla, tudíž vzhůru do cukrárny. Jenže místo cukrárny Zbyňka Merunky je ve stejném objektu pana Rosáka restaurace U Káji Maříka www.hostinecukajimarika.info.
Po velmi chabém pokusu dámské části přece jen být v nějaké cukrárně, kde byla naštěstí fronta na talířky, cosi vypovídající o kategorii cukrárny, jsme se svižně vrátili ke Kájovi a zahájili četbu jídelního lístku:) Ano, čtete správně – obžerství pokračuje. Pivo Plzeňské bylo průměrné, ale plzeňský Urquell! Na jídlo si nikdo z nás nestěžoval. Mé výborné zelňáky s česnekovým dipem a krkovičkou byly excelentní. Personál byl báječně "obyčejný" a nijak neškrobený/nestrojený. S venkovní přibývající tmou přibývali hosté a nám ubýval čas k odjezdu autobusu z náměstí.
Na Smíchově končí společné cestování Marcely, Zuzky, Zuzky a Jirky, Luboše a Ivony, a samozřejmě zapisovače Jirky.
Není zcela jisté, zda jsme tímto 1. ročníkem pochodu založili novou tradici Zimních přechodu z cukrárny do cukrárny. Jisté ovšem je, že jsme se vyvětrali a potěšili:)