2. května 2013
Je to až s podivem, ale zájem o naše setkání neutuchá; zkraje v 19 hodin radiočasu jsme byli u stolu jen čtyři, postupně však dosáhli počtu jedenácti, což je vzhledem k datu, stavu a i věku drtivé většiny z nás velmi slušný výsledek.
Osvěžením byl Blančin příchod, byla hned po něm políbena pod rozkvetlým stromem, jehož část si sama do hostince vnesla a nad hlavou držela. Zkušený botanik prohlásil větvičku za součást keře, ale já si myslím, že to zabere i tak.
Vláďa dostal od Ondry odznak "ВЛАДИМИР" ve vkusné etui, úlovek to z holešovického bazaru.
Po jídle (všichni chválili, ale mě to nevonělo a pivo bylo taky pěkně hnusný, což mi už občas někdo potvrdí) se hovor stočil jako téměř vždy do minulosti, která byla, ač nejsme spolek typických voličů KSČ, zřejmě lepší než tvrdá současnost. Nejvíce na mě zapůsobila věta "... je málo včel, to dřív to jinak hučelo!"
Zato je víc šneků, už vylezli a hnědí španělští plzáci už taky, až za měsíc si na nich teprv pochutnáme, jsou ještě hodně malí. Nemáte-li je rádi, pozvěte si domů Vláďu, dokáže je zahubit tím, že jim natře ulity acetonovou barvou, a ještě se pobavíte při následném pořádání šnečích závodů.
Hanka zahradu nemá, má však na balkoně borůvky a pilně je opyluje štětečkem, když nejsou ty včely ani čmeláci. Pomáhají jí jen běláskové, ale ti moc neopylují. Housenka byla nalezena i na vadnoucí haluzi na stole, už jsou ty housenky všude a až jim nebudou stačit větve, tak nás taky sežerou.
Mezitím jsem prošvihl část akce "B B B" – Blanka Bude Babičkou! Březost je zřejmě pokročilá, mládě se však čile hýbe a pan doktor nedokáže určit, jedná-li se o samce či samici.
Marcela rozdala dokonale vypracovanou a námi nepochopenou anketu zjišťující zájem o výlet k Pravčické bráně a mluvilo se i o Krumlovu – Blanka odmítá spát v tělocvičně, protože "by se už z tý žíněnky nezvedla".
Zato Básník jede na dovolenou na Jawu (ale ne na Jawě), takže ho to bude něco stát:
Je to sice s cestovkou (hanba!), ale jede se i na výlet na ostrov, kde žijí varani, tak snad bude co vyprávět. Jestli budou varani schovaní nebo spící, bude nám stačit i líčení z nekonečného letu, kdy v uličce mezi sedadly (prý) cvičí postarší evropské kancelářské krysy, aby se jim neuvolnil zrádný trombus.
Mezitím zvadla ta větev na stole, někdo to řekl nahlas a Blanka se toho chytila – takže: "Zvadlá je opravdu jen ta větev, Blanko!!!"
Ještě Básník, nevyčerpatelná studnice příběhů: Při vstupu do průmyslové školy je učitelé mučili elektrickým proudem, měli však gumové přezůvky, proto jsme se to mohli dozvědět. Konečně jsme se také dopátrali, proč je naše skupina v restauraci drobně, ale trvale perzekuována: mladší bratr, v současnosti provozovatel restaurace, byl v mládí pověřen otestováním vyrobeného induktoru (Vyděržaj, pioněr!) a zřejmě si to dodnes pamatuje. Hrubým odhadem šlo o 60 000 voltů.
S elektřinou se potýkala i Markéta, která uzemnila zasádrovaný ostrý vývod ve stropě ocelovou špachtlí, ale při pádu ze štaflí se jí nic nestalo, což je jenom dobře.
Vláďovi se několikrát objevila na jeho luxusním telefonu (kde volání je jen zbytným bonusem přehršle jiných funkcí) zoufalá zpráva: "Může mi někdo zavolat?" Jako soucitné bytosti jsme usoudili, že by to mohl být nešťastník s oprátkou kolem krku, pistolí u spánku, jazykem pokrytým tabletami a ostrým nožem na tepnách, který již nemůže vydržet tempo doby a zoufale volí náhodná čísla, aby si ověřil, že svět opravdu nestojí za to trpět. Po krátkém rozboru situace a diskusi, která měla po úvodu a hlavní stati i závěr, zvítězil soucitný a možná i pohříchu alibistický názor "zavolat" a k našemu překvapení to byl Vladek, který nás celou tu dobu poslouchal pomocí skrytých funkcí Vláďova přístroje. K tomu se hodí heslo dneška a doufám, že spíš zítřka: "Je-li člověk paranoidní, neznamená to, že není pronásledován."
Buďte v klidu jen tím, že jste a dýcháte!