20. prosince 2013
Scházíme se na Vypichu v sobotu 7. 12. 2013 v sestavě Marcela, Maruška a Vláďa, Zuzka a Jirka, Tomáš a Matylda, Zuzana a Pavel, Ďábel, Aleš, Drsňák. Scházíme se včas, takže odjíždíme autobusem číslo 174 v naplánovaných 13:26 do stanice Šafránkova. Motol je dole, stolová hora nahoře, jdeme dolů směr hora.
Cestou lesem, kde nefouká, narážíme na altán, ten je využit k občerstvení, stylově se podává sladká "Měchurka", nazvaná podle košířské usedlosti. Je dobrá.
Procházíme kolem skalního masivu s vyhloubenými jeskyněmi, dle historických pramenů obydlenými ještě v polovině minulého století. Podle funkčního ohniště bych řekl, že jsou tu a tam obydleny i dnes.
Vycházíme z lesa a před námi se otevírá planina s několika developerskými realizacemi, největší pozornost je věnována obytnému souboru při ulici Linhartova. Rozsáhlý komplex bytových domů s předsazenou řadou rodinných domků směrem do údolí zřejmě skýtá vlastníkům příjemné bydlení, použitý dřevěný obklad však zejména v nejvyšších patrech již zšedl, až zčernal. Při dálkovém pohledu pozorovatel nabývá dojmu, že zde došlo k rozsáhlému požáru. Náčelník se poprvé ztrácí.
Přicházíme do oblasti, kde původní zemědělská půda patřící k usedlostem byla konfiskována a postupně státem zastavována. Někdy se to státu moc nepovedlo. Z historických hospodářských usedlostí v okolí, jako jsou Cibulka, Měchurka, Šalamounka, Šmukýřka, se nejvíce přibližujeme Bulovce, gloriet s krásným výhledem i vlastní usedlost jsou opraveny, cesta však končí před plotem zahrady, kterou obcházíme lesem.
Blížíme se k Malvazinkám, Ďábel se loučí a lehkou nohou dobíhá autobus, který by řada účastníků považovala za ztracený.
Zaslouženou pozornost vzbuzuje zachovalá dělnická kolonie složená z miniaturních řadových rodinných domků s šířkou parcely necelé čtyři metry. Je po celou dobu existence obydlená, trvale udržovaná a je to znát.
V ulici U Mrázovky procházíme kolem mohutné vily, ve které Vasil Biľak spřádal sny o nových slavných vítězstvích světové revoluce a plašil noční můry o zbabraném saku.
V téže ulici sklízí pochvalu novostavba vilky se zeleným patrem, malá půdorysem, ale velká výhledem. Obdobného uznání se dostává i lanovce k vedlejší budově hotelu NH Prague. Lanovkou nakonec nejedeme, dáváme přednost pěšímu sestupu s panoramatickým pohledem na podvečerní město a děláme dobře. U Bertramky se náčelník ztrácí podruhé.
Míjíme budovu slavného gymnázia Na Zatlance, které zlí jazykové neprávem nazývají Na Zapatlance. U Anděla je dav, vánoční trhy vypouštíme z programu a směřujeme k náměstí 14. října, kde se mimo jiné nalézá barokní Medvědí kašna, ta však již tone ve tmě.
Naproti kašně nacházíme pizzerii U Tučňáků. Hypotéza o druhé ztrátě náčelníka se nepotvrzuje, neboť je v pizzerii jako první. Zadané stoly jsou připraveny, jídlo je dobré, přichází Hanka, v podniku je příjemně teplo a útulno, pohoda.
Toulky končí a stejně tak se blíží konec roku.
Přeji všem krásné prožití vánočních svátků, vše nejlepší v novém roce a zdar Orlickým horám 2014!