Trojjediný cyklo-moto-pěší výlet 2014 – pěší sekce

Marcela Nováková – Maud

1. června 2014

Různými úrazy značně zredukovaná opěšalá družina ve složení stálic – Zuzka S., Helena, Aleš a já – se v sobotu 31. května 2014 ráno bystře zorientovala na rozkopaném Kulaťáku a správným autobusem vyrazila na start cca 10 km výletu (pečlivě už vloni naplánovaném naším skvělým vůdcem – že by bodík navíc, šéfe:-).

Počasí skvělé, příroda svěží a kvetoucí, prostě paráda. Ve Starém Suchdole jsme prostudovali historii Brandejsova statku vč. zvoničky a vymletým korytem (původně cesta, teď po přívalových deštích vymlácená) jsme sestoupili na začátek Tichého údolí. Dle daného itineráře jsme se ještě museli vydrápat na Alšovu vyhlídku po cestičce dešti opět značně poškozené a ještě pořád rozbahněné.

Brblali jsme nad umělcovým rozmarem, kterého neomluvila ani shoda jména se členem naší družiny. To nemohl malovat, či se jen tak kochat někde dole? Ale nahoře na skalnatém vršku bylo krásně! Viděli jsme na jihu pražské vyvýšeniny od Petřin přes Strahov až po žižkovskou věž, na západě jsme vytušili Kladno i bez rudé záře.

Z vyhlídky jsme zvolili sestup direttissimo po skále dolů na pohodlnou cestu vinoucí se Tichým údolím až k roztocké hospůdce. Údolí žilo akcemi ke Dni dětí – kolisté můžou (a doufám, že budou) vyprávět:-)

Krátce po poledni jsme se sešli na zahrádce restauračního zařízení U Rychtáře s družinami cyklistů a automobilisty. Výtečný oběd, vychlazený Rychtář, kávička a už se přesouváme všichni společně na nádvoří zdejšího zámku. Tady opět další oslavy dětského svátku. Tomášovi učarovaly koloběžky, Zuzce zase výstavy, jak právě pořádané, tak chystané. Určitě se sem co nejdříve vrátí.

My jsme už ale nemohli ztrácet čas. Rozloučili jsme se se členy ostatních družin a vydali se na další cestu na Levý Hradec. Po chvilce kufrování u nádraží jsme našli tu správnou značku a vesele rázovali podél Vltavy. Pak kus strmého stoupání opět vymletou cestou a konečně jsme došli vytčeného cíle – národní kulturní památky Levý Hradec.

Tady byl v šeru dávných věků (konkrétně v osmdesátých letech 9. století) vystavěn první křesťanský kostel přemyslovským knížetem Bořivojem. Z původní stavby se ovšem dochovaly jen základy rotundy pod podlahou dnešního kostela a zbytky valů, které obklopovaly celou akropoli. Z přilehlého hradiště nezbylo nic. Poznatky z historie jsme čerpali dílem z panelů, umístěných ve stínu staletých lip, dílem od studenta cizokrajného vzhledu, který čekal na zástupy turistů, aby mohl provádět průvodcovskou činnost. Kromě nás však na vršku nebyl nikdo další lačný vědomostí. Jen pár místních důchodců odpočívalo na lavičkách ve stínu.

Závěr našeho putování jsme si osladili v místní medové cukrárně. Velmi příjemné posezení na zahrádce mezi záhony bylinek, zvonků a jiných kytek. Voněly borovice, nad leknínovým rybníčkem bzučely včely – prostě idyla hodná K. V. Raise. A namalovat by to mohl ten neposeda Mikoláš Aleš, místo aby lezl po skalách.

Před šestou hodinou jsme se skulili opět dolů k Vltavě na vlakovou stanici Žalov. Průvodčí měl asi volno, tak jsme jeli zadarmo. Byl to opravdu vydařený den strávený v milé společnosti.