Kronika

Drazí oldskauti a jejich přátelé!

Pamatujete si ještě na naší letošní výpravu za malými a ještě menšími pivovary? Že ne? Tak se vám ji pokusím připomenout v několika dalších odstavcích.

Výprava začala srazem na stanici metra Letňany dne 27. března okolo jedné hodiny odpolední. Sešli se: Vláďa, Kymličkovi, Součkovi, Jirkové Hajný a Váška a Nováčkovi. Ti bez Marcely, která se přidala ve druhém pivovaru. Počasí bylo mírné, slunce pěkně hřálo.

Prvním zastavením byl Kbelský pivovar, jak jinak, ve Kbelích, či Kbelech, jak kdo chce. Přijalo nás na tak velký prostor příjemné prostředí a solidní výběr zlatavého moku. Svrchně kvašená pšeničná 10 syslů, plná slunce, a spodně kvašená 11 pocestných, slámové barvy, 12 pilotů, zlatavých odstínů, a 13 havranů, karamelová s perleťovými odlesky. Další silnější piva nebo naopak slabší jsme, myslím, neochutnávali. Hovor se točil hlavně okolo letectví a leteckého muzea ve Kbelích. O čem jiném, že. Tak jsme se mohli dozvědět, že první exemplář stroje DC, asi 9, Dakota přiletěl na místní letiště po vlastní ose. A že v Praze bylo i největší vyrobené letadlo AN 225 Mria, v červnu 1989. A to Vladek už opravdu nebyl na střední škole.

Po uhašení žízně a chutí jsme se vydali na trasu k druhému pivovaru. Vedla nejprve okolo plotu letiště, kde se nám povedlo být zrovna ve chvíli, kdy přistával vládní Airbus ve stříbrných barvách. No, koukali jsme. Komu se zase hned poštěstí být jen několik desítek metrů od letícího letadla. Nejsme kachny, že. Dále jsme prošli sídlištěm Černý Most a vešli do přírodního parku Klánovice-Čihadla. Docela pěkná cesta okolo rybníku Martiňák nás zavedla do Horních Počernic, kde nás už čekala před pivovarem Marcela.

Pivovar leží blízko Počernického rybníka, rozlohou největšího v Praze, hned vedle zámeckého parku. V Počernickém pivovaru nás čekala hlavně Počernická dvanáctka a třináctka Barborka. Prominete jistě, že si nepamatuji, jestli si někdo dal osmičku. Pivo bylo chutné, aspoň jsem neslyšel nějaké výtky. I jídlo bylo velmi dobré, i když se místní nabídka soustředí především na gril a burgry. Prostě taková česko-americká kuchyně. Hlavně, že si nikdo nestěžoval. Krásně jsme si to užili až do nutného odchodu k vlaku. Ten nečeká. Jo, ještě jsme dali kolo panáčků, kapůrkově-narozeninových.

Na zastávce vlaku jsme pochválili organizaci výpravy a poděkovali a rozešli se jedni do vlaku a druzí k autu. Marcela totiž nepožívala.

Tak, to je v krátkosti asi všechno. A zapomněl jsem na Drsňáka, pro kterého je tohle novina, protože byl v karanténě. Hlavně, že jsem to stihl před schůzkou.

Mějte se pěkně a pod Řípem nazdar.