Kronika

Tradice prázdninových setkání pod širým nebem pokračovala 19. 08. 2022 na zahradě v hostivické Akátové, odtud i pochází familiární pojmenování oddílovky.

Pouhopouzí tři účastníci se nechali zlákat krásným teplým počasím a přijeli na kole. A já se ty odvážlivce nebudu bát jmenovat – první dorazil autor tohoto článku a o slabou půlhodinku později Zuzka a Jirka Jírovi. Jim sice v pohybu trochu pomáhá emotor poháněný baterií, ale i tak mají pochvalu!

Hostitelé Linda a Zdeněk neponechali vůbec nic náhodě a připravili venkovní sezení pod slunečníky, a to jak pevnou část z židlí, tak i tu houpavou z lavice. To vtipně okomentovala Hanka citací "Nehoupat" pana Lorence z filmu "Na samotě u lesa" https://www.csfd.cz/film/6663-na-samote-u-lesa/prehled/.

Použít známý pojem lukulské hody, by bylo slabé vyjádření a Římané by nám mohli závidět. Z medových, dva dni předem nakládaných žeber nám všem kanuly takové sliny, že by je nevymyslel ani sám Ivan Petrovič Pavlov... V podobném duchu bylo i ostatní jídlo, které způsobovalo prohýbání stolů. Tak jen namátkou to, co jsem ochutnal, a i si zapamatoval: buřty v marinádě, bramborový koláč, koláč s tuňákem.

K dobrému jídlu se hodí i dobré pití. Tím nejdůležitějším byl republikový panáček na počest jmenin nepřítomné Heleny. Obyčejná Pilsner Urquell točená rukou pana domácího všem chutnala, takže nějaké nemístné poznámky o českém pivu Budvar jsme potichu utopili. Pan domácí se každému příchozímu pochlubil svým skromným muzeem poctivě vypitých a vzorně dle druhu alkoholu seřazených lahví.

Jediné odmítnutí pohostinnosti se hostitel dočkal od samotného náčelníka B007, a to když ve vší slušnosti odmítl nabídku vybraných značkových doutníků.

Několik jedinců se nespokojilo s pouhou konzumací a povídáním u stolu a šli postavit a hrát kroket, tedy hru na trávě https://cs.wikipedia.org/wiki/Kroket, nikoli kriket.

Nejvíce nám vzduch ztěžkl, až zhoustl, při vášnivé diskuzi o budoucnosti a náročnosti našich společných akcí, výletů, výprav. Argumentů padalo hodně a různých. Vše se ale v podstatě točilo okolo náročnosti a snižujících se schopnostech našich stárnoucích tělesných schránek. Organizátoři si jistojistě zaslouží naše velká uznání, že věnují tolik energie a času přípravě. Výtky, že ne vždy a včas dostávají potřebné zpětné informace pro ucelenou přípravu jsme si k srdci vzali všichni přítomní.

Resumé neboli shrnutí bylo, že to zkusíme ještě následující rok ve stejném režimu akcí, avšak s nižší náročnosti, např. délka pěší turistiky do 15 km/den.

Blesky začaly létat i na tmavnoucí obloze, což byl signál pro většinu z nás zamířit domů. Mne osobně mírný a vlažný deštík zastihnul už na cyklostezce do Řep, ale byl to po dlouhé době svěží noční deštík, který jsem si vychutnal:-)

Krásné a voňavé prostředí zahrady hostitelů v nás určitě zanechalo radost na duši, uvidíme tedy, s čím nás přivítá poprázdninové setkání Pod Řípem, či u stolu č. 7...

Ale jak jsem už v nějakém předchozím kronikovém zápisu psal, ano toto není můj první zápis ... pokud to chceš vědět přesně či zažít, musíš jednoduše přijít a pobejt:-)