Dionýsie na obzoru

Vladimír Čech – Básník

11. února 2009

Za několik týdnů vypuknou tradiční bělohorské Dionýsie. Ohlédneme-li se nazpět proti proudu času, zjistíme, že ty letošní už budou dvacáté v nepřetržité řadě od roku 1990. V celé své historii dokonce dvacáté sedmé.

Dionýsos

Nadcházející Dionýsie lze tudíž považovat v jistém smyslu za jubilejní. A to je bezpochyby dobrá příležitost, abychom si připomněli, co vše se za těmito úctyhodnými čísly skrývá.

Především je to spousta veselých zážitků několika generací. Současně však také obrovský kus práce odvedené každoročně na jejich přípravě. Tím mám na mysli nejen mnoho desítek různých soutěží, her a scének, které byly za ta léta přichystány, ale i nezměrné úsilí spojené se zajištěním potřebného sálu, jeho výzdobou a ozvučením, s občerstvením a konečně i s výrobou odměn pro soutěžící. Velký dík proto patří všem, na jejichž bedrech toto břímě v posledních letech leží, především bratru Ďáblovi a našim sestrám z vedení střediska, Jitce, Madle a Petře.

Teď si ale uvědomuji, že někteří nemusí vůbec tušit, co že to ty Dionýsie vlastně jsou. Pokusím se proto alespoň ve zkratce nastínit jejich historii.

Začátek této tradice je spojen s rokem 1947, kdy roveři z pražské desítky uspořádali úspěšnou maškarní zábavu v řecko-římském stylu pod názvem VELKÉ DIONYSIE. Tento název si vypůjčili ze starého Řecka, kde se v Aténách od roku 534 př. n. l. konaly vždy na konci března slavnosti na počest boha vína Dionýsa, tzv. "velké dionýsie".

Pyramus a Thisbé

Tyto antické slavnosti trvaly celkem šest dní a byly zpravidla zahajovány průvodem svobodných občanů, kteří za bouřlivého veselí nesli z chrámu do divadla dřevěnou sochu boha Dionýsa. V dalších dnech potom následovalo cosi jako divadelní festival, jehož hlavním programem byly různé soutěže, např. ve sborovém přednesu nebo v dramatickém umění. Pro zpestření se též předváděly rozličné komedie a satyrské hry. Oslavy pak obvykle končily velkým závěrečným představením se sborem pěvců v kozlích kůžích a zpěvy s tanci.

Když se vrátíme zpátky k prvním novodobým skautským Dionýsiím a začteme se do jejich pozvánky z roku 1947, je zřejmé, že se snažily na ty řecké důstojně navázat. Jako místo konání byl zvolen palác SIA na Starém Městě a v rámci půlnoční scény zde byl předveden výstup ze Snu noci svatojánské – Příběh o Pyramovi a Thisbé. Pozvánka rovněž zaujme tím, jak je vyšperkována různými pojmy z řecké a římské historie. Kdo to byl Zeus, Héra nebo Titáni si mnozí z nás ještě možná pamatují z hodin dějepisu, ale málokdo už asi uhodne, co jsou to nony, ambrosie či chiton. Další zajímavostí pozvánky, která vypovídá o tehdejší době, je výzva, aby si návštěvníci s sebou přinesli potravinové lístky.

Dionýsie v podobném duchu byly uspořádány opět následující rok. Po té však nastala, stejně jako pro Junák, dvacetiletá odmlka.

Na dvoje poválečné Dionýsie se podařilo navázat až na jaře 1969, kdy se konaly v pořadí třetí Dionýsie s poetickým názvem "Hon na zajíčky". V letech 1970 – 1973 následovaly další čtvery, přičemž od roku 1971 již nikoliv skautské, nýbrž pionýrské.

Třetí, a věřme, že i poslední éra Dionýsií na Bílé Hoře nastala v únoru 1990, kdy se uskutečnily jedny z těch vůbec nejúspěšnějších pod příznačným názvem "Šlapeme dál". Ve velkém sále Kulturního domu v Řepích se nás toho večera sešlo více než 130. O program se zasloužili především bratři Ďábel, Ludva Dolejš st. a Jirka Hainý a hudební doprovod zajistil, stejně jako dvacet let předtím, Vašek Petrů. Sedmi soutěží se zúčastnilo celkem 6 početných družstev – družin. Perličkou zůstává, že celkově vyhrála družina složená z pionýrů z řepského sídliště, kteří byli pozvaní jako pokračovatelé původní 36. PS Triglav na Bílé Hoře.

Dionýsie v roce 1990

Od této doby se bělohorské Dionýsie konají každý rok nepřetržitě už dlouhých 19 let, a to jako rozverný společenský večer vyplněný skautskými družinovými soutěžemi, v dřívějších dobách také s muzikou a tancem.

Dionýsie v roce 1992

Pro pamětníky a zanícené badatele jsem na úplný konec tohoto povídání umístil kopie pozvánek, jak šly od roku 1947 za sebou. Některé jsou zdařilým výtvarným dílkem – určitě stojí za zhlédnutí.

1947 – Řecko-římské maškarní	1948 – Řecko-římské maškarní	1969 – Hon na zajíčky

1970 – Muž a žena	1971 – Kasino	1972 – Pravěk	1973 – Středověk

1990 – Šlapeme dál	1991 – Skautské jaro	1992 – Zimní olympiáda

1993 – Rozdělení republiky	1994 – Vstup do Evropy	1995 – 50 let Junáka na Bílé Hoře

1996 – Matějská pouť	1997 – Antika	1998 – Přjďte v klobouku

1999 – S ozdobou na krku	2000 – 10. výročí Dionýsií po sametu	2001 – Začátek 3. tisíciletí

2002 – Gastronomie	2003 – Naši prezidenti	2004 – Olympijští bohové

2005 – 60 let Junáka na Bílé Hoře	2006 – Literární večer	2007 – Velikonoce	2008 – 100 let skautingu