Borkův deník

Vladimír Čech – Básník

14. dubna 2009

V dnešních toulkách minulostí zabrousíme opravdu daleko. Prostřednictvím pomyslného stroje času se přeneseme zpět o rovných 65 let, abychom se ocitli na sklonku druhé světové války. Východní fronta se v té době nezadržitelně blíží k našim hranicím, na druhém konci Evropy se spojenci připravují k vylodění v Normandii a na Bílé Hoře žije několik chlapců, kteří v okupované vlasti pod hlavičkou Klubu českých turistů nesou dál pochodeň 10. junáckého oddílu, tzv. "Desítky".

Jejich obyčejné dennodenní příhody, ale i oddílové schůzky a výpravy v posledních měsících války ve svém osobním zápisníku a současně deníku zachytil tehdy patnáctiletý hoch jménem Borek. Pojďme nyní se svolením Blanky Zákostelnové, která tento útlý notýsek po svém tatínkovi nalezla, do Borkova deníku opatrně nahlédnout.

První zběžné prolistování v nás může vyvolat překvapivý pocit, jakoby ona hrůzyplná doba na život našeho hrdiny neměla žádný vliv. Probíhající válečná léta připomíná v jeho deníkových zápiscích jen letopočet 1944. Borek prožívá běžné radosti a starosti, obdobně jako jiní patnáctiletí chlapci před ním i po něm. Chodí do školy, do kina, je členem hudebního uskupení, hraje divadlo...

LEDEN

2. neděle. Dnes je ještě větší obleva. Odpoledne jsme byli v Ruzýni v biografu. Cestou jsme se mohli utopit v blátě. Viděl jsem již po druhé "Čtrnátný u stolu".

5. středa. Celé odpoledne bylo vyplněno přípravami na divadlo. Byl u nás Pepik s Milánem a od samého poledne jsme stavěli a montovali.

14. pátek. Odpoledne u Parmů se sešlo hodně kluků ale málo nástrojů. Bylo dost nových musikantů. Hráli jsme nové věci.

23. neděle. Ráno jsem byl u Slávka. Jindra mě poprosil o gramofon, že jdou odpoledne tancovat. Přinesl jsem ho hned a pak jsme naň hráli. Odpoledne jsme u Kož. pekli.

29. sobota. Dnes nám četli známky. Blankety prý ještě nejsou. Šli jsme pěšky ze školy až ke hradu. Odpoledne jsem na zahradě skákal přes laťku. V ½ 6 jsem byl v Bio Hvězda na "Pražský Flamendr".

Po důkladnějším pročtení však lze určité dobové souvislosti přece jen objevit:

1944–45
Září. Začal nový školní rok a s ním nová práce, nové starosti a nové učení. Jak to bude s učením ještě nevím, neboť máme zavřenou školu. (1 a 2 ročník průmyslovek, všechy školy odborné, octavy a jiné školy) Tak tedy nedělám zatím nic a čekám až mě pracovní úřad zavolá. Takových, jako já je všude spousta. Muky má jít dělat na letiště...

A jak tenkrát vypadala taková víkendová výprava hochů z Desítky do Kamýku nad Vltavou:

16.–17. září. So. N. V sobotu a v neděli byl výlet. Ono se řekne výlet, ale tenhle výlet nebyl jen obyčejným výletem. Přihodilo se na něm taková spousta příhod, že se víc ani nemohlo nikomu přihodit. Jeli jsme v sobotu odpoledne Terry, Sučuk, Ďábel, Muky a já, abychom přivezli z Kamýka pramičku. V Čerčanech šel Muky s Terrym na pivo, a tu jim ujížděl vlak. Terry ho dohonil, ale Muky tam zůstal. Terry se pro něj v Benešově vrátil, my 3 jeli dále, v Olbramovicích nás autobus nevzal, jeli jsme tedy do Sedlčan a šli do Kamýka pěšky. Přenocovali jsme v zabraném území ve stodole a v neděli v ½ 9 došli do Kamýka. Tam jsme čekali na T. a M. V 10 hod přišel sám Terry, že Mukyho nenašel. Jeli jsme tedy lodí do Prahy. Po mnoha veselých příhodách jsme dojeli v 7 hod do Štěchovic, vytáhli loď na břeh a ve ¾ na 8 vyrazili na cestu ku Praze, protože z Měchenic již žádný vlak nejel. Do Bráníka jsme došli za 10 minut 12 hod. a domu přijeli přesně ve 2 hodiny. Ostatní oddíl i s Mukym, který po veselém trampování po světě za nimi přijel, čekal na nás do 4 hod. na Kilijánu a pak jel domů.

Dnes zemřel po krátké nemoci Olda Kudrna. V pondělí jsem s ním ještě jel, byl veselý, pak náhle dostal obrnu a v pátek ho odvezli do nemocnice. Nemohu tomu ani uvěřit.

V letošním roce uplyne kulatých 90 let od založení původní Desítky. Shodou okolností obdobné výročí nastalo i v roce 1944. Následující zápis dokládá, kterak chlapci tento den oslavovali:

8. řijna N. Na dnešní den připadlo 25 let trvání DESÍTKY. Oslavili jsme je důstojně v klubovně. Nejdříve jsme zpívali, pak dostali jubilejní číslo "Stop". Pak následovala sensace dne: závod družin na pramicích "Kolem špičky". Po tuhých bojích závod vyhráli Bobři, druzí byli Tygři, třetí Vlci, čtvrtí Medvědi. Pak se šlo do klubovny. Byli tam Vlčata a Světlušky. Pak přišli naši hosté: zakladatel DESÍTKY br. Vodenka, Alen se svou chotí a Bora. Ti pak vypravovali různé příhody ze začátku DESÍTKY a také ze zájezdu do Anglie. Neradi jsme končili.

Poslední zápis v deníku je věnován Vánocům a Silvestru:

Na vánoce jsem byl doma, bylo ošklivo, žádné sporty se nedaly provozovat. Na Štědrý večer jsem byl u Pískáčků, kde jsme asi do 1 hod. tancovali. Na Silvestra jsem byl pozván k Součkovům, kde byl Jarka a Jechovi a přišel jsem domů v ½ 6 ráno. Tak skončil pro mě rok 1944.

V roce 1945 sešitek pokračuje už jen ve formě zápisníku. Po osvobození začal oddíl plnohodnotně pracovat jako skautský a v zápisníku se začíná hojně objevovat junácká symbolika. Jinak se ale o konci války ani o znovuzahájení legální junácké činnosti žádné větší podrobnosti nedozvíme. Jedinou připomínkou tohoto roku zůstává pečlivě vyvedená tabulka s přehledem docházky.

Náš virtuální výlet je u konce. Zavírám proto Borkův deník a na stroji času mačkám tlačítko RETURN pro návrat do reality 21. století. Před přistáním však ještě naposledy zamávejme Borkovi Novákovi, a to do roku 2003 na naši Mikulášskou zábavu v Malém Břevnově – právě tam totiž stojí u občerstvení ve frontě na limonádu :-)