Zpráva z výpravy "3 v 1" bez namáčení dne 14. dubna 2012

Helena a Aleš Kymličkovi

17. dubna 2012

Ráno jsme se sešli podle plánu na Hlavním nádraží v sestavě Marcela, Hanka, Maruška, Láďa, Helena, Aleš, Blanka + Barča, Ivona, Luboš, Zuzka S. a Pavel. Na Smíchově přistoupili Zuzka J. a Jirka. Tím jsme byli kompletní a Luboš podával malé občerstvení v podobě bábovky se šlehačkou a sudoku, potřebné k vyluštění nápověd k nalezení pokladu.

Společnými silami v kupé v sestavě Zuzka S., Pavel, Maruška, Láďa, Helena a Aleš jsme dospěli ke kýženému výsledku. Zuzka S. se pochlubila dokonalou přípravou na výpravu, ale nechala se zmást informací o době strávené ve vlaku a její příprava se týkala okolí Hořovic. Z této přípravy jsme se poučili i o Šemíkovi a výtopně ve Zdicích.

Cesta nám příjemně utekla a přesně podle jízdního řádu jsme vystoupili v Rokycanech, kde Láďa udělal nezbytnou fotodokumentaci nás všech s nádražní cedulí.
Nezbytná fotodokumentace     Nezbytné občerstvení     Museli jsme používat mapu
Nezbytná fotodokumentace Nezbytné občerstvení Museli jsme používat mapu

Z nádraží jsme se vydali po červené značce směrem k nejvyššímu vrcholu v okolí jménem Žďár ve výšce 629,5 m. Na tento vrchol jsme došli s úsměvem v očekávání první zprávy a nezbytného občerstvení.

Zprávu našla Hanka. Další část zprávy byla napsána ve vrcholové knize. Šlo o říkanku o panu Pipinovi, kterou jsme si pro snazší zapamatování mezi sebou rozdělili po řádcích. Pro vyluštění dalšího směru naší cesty jsme museli používat mapu a doporučenou buzolu.

Cestou i necestou a přes padlé kmeny a kameny jsme doklopýtali na kraj lesa, odkud již byl vidět hřbitov, kde jsme očekávali další zprávu. Naše očekávání se záhy splnilo, a protože nám paměť ještě slouží, vyluštit další tajenku pro nás byla hračka. Po malé chvíli oddechu jsme pokračovali k pokladu na vrchu snědené nápovědy.

Cestou jsme ocenili pevnou obuv a vyzkoušeli si naši odolnost vůči dalším stoupáním. V nepřehledném terénu jsme velice ocenili Láďovu zvukovou navigaci složenou z budovatelských a sovětských písní, ozývající se z posedu. Zuzka J. chtěla Láďu ocenit za jeho vynikající výkon a sebrat mu žebřík. Bohužel byl pevně přidělán.

Hřbitov, kde jsme očekávali zprávu Naše očekávání se záhy splnilo Již jsme dofuněli Poklad našla Helena
Hřbitov, kde jsme očekávali zprávu Naše očekávání se záhy splnilo Již jsme dofuněli Poklad našla Helena

Pak už nás čekal další výstup na vrchol Bábovka, kam jsme již pouze dofuněli. Podle instrukcí dodaných Lubošem ještě před začátkem výpravy jsme využili výsledků sudoku a začali hledat poklad, který nakonec našla Helena. O poklad v tekuté podobě Fernetu, želatinových medvídků a mrkvičky pro Hanku jsme se spravedlivě rozdělili. U pokladu jsme našli i další zprávu.

K hamru v Dobřívi jsme došli právě včas, abychom stihli prohlídku a ukázku kovářského umění. Náš vydařený výlet bez namáčení shora jsme ukončili v místní hospůdce, kde jsme se dobře najedli a popili, někteří stihli zhodnotit i kvalitu podávaného Fernetu.
Hamr v Dobřívi     Kovářské umění     Dobře jsme se najedli a popili
Hamr v Dobřívi Kovářské umění Dobře jsme se najedli a popili
Ivona, Zuzka J. a Blanka si daly krásný zmrzlinový pohár i s přídavkem šlehačky, která zbyla z nápovědní bábovky. Láďa se opět snažil udat stravenky, ale tentokrát marně.

Hanka nás opustila dříve, protože měla ještě večerní program v Praze. Ohodnotili jsme její zprávu o časové vzdálenosti nádraží v Hrádku u Rokycan od hospůdky.

Přestup v Rokycanech z lokálky na rychlík proběhl hladce a tak jsme kolem půl desáté večer dorazili do Prahy. Všichni jsme po vystoupení z vlaku poděkovali Ivoně a Lubošovi za přípravu výpravy, která se opravdu povedla.