Naše milá oldskautí kroniko,

minulý týden jsme se zúčastnili dlouho plánovaného cyklopěšomotovýletu po okolí Prahy. Aleš už ti napsal zprávičku o pěší skupině, tak je na nás, abychom se ti svěřili s našimi cyklistickými zážitky.

Začalo to jako skoro vždy na téhle straně Prahy u Čechů v devět hodin ráno v sobotu 28. května 2016. Po kontrole vybavení se skupina ve složení Vláďa, Drsňák, Tomáš, Maruška, Hanka a Honza vydala Řepy směrem k dálnici a za ní jsme vjeli do Sobína, kde jsme se poprvé odchýlili od trasy a objeli Kalý a Litovický rybník. Cesta po břehu pěkná, kvákot žab hlasitý a komáři trochu otravní.

Předtím jsme toho dne poprvé projeli kolem hospůdky Na hrázi a z Hostivice pokračovali po křížové cestě, ale značené jako cyklotrasa, směrem do Hájku. Na jeho okraji jsme si dali první přesnídávkové pivíčko.

Od občerstvovací stanice jsme sjeli ke Svárovské lípě. Opravdu, byla tam. Ale byla tam taky ohrada pana Kellnera, která ohraničuje les pana Kellnera, a která nám hlavně přehradila cestu. Nicméně jsme se opatrným sjezdem kolem ohrady dostali až na silnici do Podkozí, kde jsme se setkali s dalšími členy výpravy, elektromotokoloběžkaři Petrem a Ondrou.

Jejich nápad vypůjčit si na výlet elektrické koloběžky nás tak zaujal, že jsme v Podkozí profrčeli kolem plánované odbočky a šlapali až do Chýňavy. Najednou jsme se ocitli nejenom mimo trasu, ale i mimo mapu. Zachránil nás klid a rozvaha Hanky a modrá značka, která nás nakonec dovedla do místa setkání s pěší skupinkou v Malých Kyšicích.

Ač pěší byli v restauraci Lika dříve, my toho zase víc najeli. Po výborném obědě, alespoň podle našeho mínění, a dobrém pivu jsme několikrát objeli ves, abychom vytvořili společné foto pod určitě velmi starou lípou, nebo co to bylo za strom.

Z Malých Kyšic vedla naše cesta do Unhoště, kterou jsme objeli po okraji, a zamířili do Červeného Újezdu, kde nám turistům postavili v 21. století středověký hrad. Docela zajímavé místo, určitě na krátký odpočinek, přeci jen oběd odčerpal něco kyslíku z krve.

Ale protože svítíčko slunilo a nebylo tam moc stínu, po krátké přestávce jsme vyjeli přes Břve do Sobína, kde jsme se zastavili kvůli žízni u rybníka. Nepili jsme z něj vodu, ale je tam docela pěkná hospůdka. Po další krátké přestávce a při pohledu na stále se zatahující oblohu jsme nastoupili poslední část výletu, a to dojezd starým Zličínem a Řepy k Čechům.

Vrátili jsme se všichni a zdraví bez šrámů a odřených kolen s pěkným zážitkem. Tak, a to je hlavní a všechno, co jsem ti chtěl napsat.