Historie 10. oddílu (IV) – Deset let práce 10. oddílu

Jan Kuliš – Kulda

27. září 2009

Dne 10. 10. 1929 slavil 10. oddíl Svazu skautů 10 let své činnosti. K tomuto jubileu vybírám několik úryvků ze vzpomínek bratra Václava Vodenky:

Uplynulo deset let. Málo se o nás skautská veřejnost zajímala. Nemrzelo nás to. Tím více jsme pracovali pro sebe. Výsledek naší práce je zato cennější.

Plaketa věnovaná rovery br. Vodenkovi k 10. výročí trvání oddílu

Oddíl odchoval šest skautských vůdců. Jsou to: Zdeněk Polák, Josef Polák, František Poustka, A. Svoboda, K. Novák a G. Špalek. Všichni mají dekret náčelnictva. Dále první "Lví skaut" v celé Československé republice docílen v našem oddíle. Je jím bratr Josef Polák. Nyní již oddíl odchoval tři "Lví skauty".

Odborných zkoušek vykonáno na čtyři sta, řada a druhotřídních a prvotřídních zkoušek. Ve skautských závodech jsme ve svém jubilejním roce na prvním místě v Praze.

Po návratu z Anglie nalezli jsme však majetek oddílu vyházen a rozkraden, neboť věž, ve které jsme byli ubytováni, se adaptuje! Jsme opět tam, kde jsme byli před deseti lety! Smutné jubileum! Právě, když jsme měli nevyšší cíle, jsme opět bez klubovny, majetku i peněz. Ale nežalujeme, nežebráme, nikdy nemůže být tak zle, aby nebylo zase lépe! Své jubileum smutně jsme oslavili v prozatímní klubovně, kamž jsme si přinesli trofej – prvou cenu skautských závodů.

Slavnostní schůzky se zúčastnil bratr Skřivan, župní zpravodaj pražský, bratr Židlický, tajemník zahraničního zpravodaje a sestra Divišová za Ústřední radu Svazu. Po oficielním programu odevzdal bratr vůdce oddílové svastiky (míněna svastika Díků) bratřím Rudolfovi a Antonínovi Švecovým, zakládajícím členům oddílu, za jejich obětavou práci po deset let. Roveři odevzdali bratru Vodenkovi ručně tepanou plaketu, jako projev díků za jeho práci. Pak promluvil několik slov župní zpravodaj bratr Skřivan a přál nám dalších deset let, ovšem šťastnějších, než byla uplynulá.

Nato uspořádali roveři programový večer s čajem. Intimní tato slavnost byla velmi srdečná.

Co bude dále? Vytrváme? Jistě!! Máme svoji tradici. Majetek, který šel do tisíců, nám mohli vzít, ale lásku k světovému bratrství, ke skautské myšlence nikoliv. Na této tradici, na zkušenostech získaných za deset let a na světovém Jamboree, počneme budovati znovu a doufáme, že ne marně. Jsme připraveni!

Když člověk čte tyto řádky, cítí nesmírný obdiv a současně ho polévá stud při pomyšlení na dnešní stav naší organizace. Obdiv k těm bratřím, z nichž dnes již skoro žádný nežije, jak se uměli rvát s nepřízní osudu. Bez jakýchkoliv dotací a příspěvků od státu, pouze svou pílí a přičiněním se domohli skautského majetku. Jejich elán a láska ke skautingu, které překonávaly všechny obtíže. Stát se něco podobného dnešnímu oddílu, tak by se rozešel, anebo by na všechny strany volal o pomoc a o dotace.

Letní skautský tábor 10. oddílu pod Orlíkem v roce 1932

Vzpomínám si, když jsme někdy v roce 1947 jako vlčata vyráběli tzv. "skautské cihly" z dřevěných hranolků, které jsme barvili na červeno, řezali, vrtali svidříkem, navazovali k nim šňůrky a pak s nimi chodili za majiteli obchodů a nabízeli je za příspěvek na stavbu klubovny. Nevím, jestli by dnešní děti byly ochotny něco takového podnikat pro pár korun, které by byly potřebné na vylepšení skautské klubovny. Je skutečností, že když jsem byl vlčetem, tak převážnou částku financí nám zajistilo Sdružení přátel Junáka, ale náš vůdce nás vychovával k tomu, že se i my vlčata musíme nějakou měrou podílet na získání peněz pro naše skautské potřeby. A je fakt, že jsme byli hrdí na těch pár korunek, které jsme pro oddíl sehnali. Když čtu vzpomínky bratra Vodenky, jak členové jeho oddílu museli koruny shánět a nikdo jim nic zadarmo nedal, tak nelze než smeknout a hluboce se uklonit.

(pokračování příště)