Bratr Václav Vodenka (I)

Jan Kuliš – Kulda

27. listopadu 2011

Po roce opět přišel advent a ten přímo vybízí k zamyšlení nad naší minulostí. V této souvislosti si přiblížíme osud významné osobnosti českého skautingu, bratra Václava Vodenky, zakladatele 10. pražského junáckého oddílu. K tomu nám nejlépe poslouží jedna z kapitol obsažné práce bratra Jana Kuliše – Kuldy "Historie 10. oddílu Svazu junáků – skautů a skautek RČS a osobnost jeho vůdce Václava Vodenky", kterou dokončil v roce 2009. Níže je uvedena v nezkrácené podobě její první část. Ta v původní publikaci volně navazuje (a na několika místech se i odkazuje) na předchozí podrobný popis historie 10. oddílu, který byl uveden na našich webových stránkách v seriálové podobě již před dvěma lety v září–říjnu 2009.

Vladimír Čech – Básník

Narodil se 28. dubna 1889 v Praze a umírá ve svých nedožitých 74 letech dne 11. března 1963. Tento skautský vůdce je dle mého názoru velice nedoceněná osobnost.

Členská legitimace bratra Vodenky z roku 1918

Jak lze na předcházejících stránkách poznat, dokázal z řadového oddílu vybudovat nejlepší pražský oddíl. Na poli českého skautingu vykonal velikou práci a jeho vůdcovské kvality byly velmi výrazné.

Bratr Václav Vodenka byl vyučeným knihařem a ve svém mládí působil v zápasnickém oddíle Bivoj na Žižkově a byl také členem pěveckého spolku Typografia. Jak dokládají dobové fotografie, podnikal se svými přáteli výlety, na kterých si vařili i stanovali. Jak se seznámil se skautingem, se, bohužel, ani v rodinném archivu nedá zjistit. Našel jsem zde jeho skautskou legitimaci, tehdy ještě spolku Junák – český skaut, vystavenou na jeho jméno dne 28. února 1918 a jeho původní trojúhelníkový odznak. Dle dobových fotografií lze usuzovat, že se jednalo o stejnou skupinu přátel, s kterými jezdil již dříve, ale nyní jsou již ve skautském kroji.

Zlom ve skautské práci u bratra Vodenky nastal po prázdninách roku 1919, kdy se ujímá vedení 10. oddílu Praha SJS RČS. V jednom ze svých pozdějších dopisů píše:

... nebyl jsem jenom skautem z módy nebo kancelářským. Slib jsem složil jako dospělý muž a svoje povinnosti k hnutí i oddílu, který mi přidělil náčelník bratr A. B. Svojsík, jsem bral zcela vážně. To ovšem nemohlo zůstat bez úspěchu a oddíl, který jsem vedl, byl oddíl, na který se mohlo vždy a všude spolehnout. Tak nám byly svěřovány služby na Hradě u pana presidenta T. G. Masaryka, což velmi ocenil bratr náčelník A. B. Svojsík svým děkovným přípisem.

Jedním z dalších ocenění práce bratra Vodenky bylo předání oddílové vlajky místonáčelníkem Svazu bratrem Janem Novákem, které se událo u letohrádku Hvězda na místě posledního odporu Moravanů v roce 1920. V té době bylo toto místo považováno za posvátné.

Václav Vodenka

V roce 1922, při ukázkových táborech, se 10. oddíl již předvedl jako jeden z nejlepších oddílů Svazu v Praze.

V roce 1925, kdy byly zavedeny vůdcovské zkoušky, při nich bratr Vodenka obstál na výtečnou a obdržel "Vůdcovský dekret" jako jeden z prvních vůdců. Rovněž téhož roku byl bratr Vodenka jmenován sborovým vůdcem I. Pražského sboru Svazu skautů. Tento sbor se skládal z oddílů č. 10, 14, 16, 33, 36 a 37.

Dne 28. 10. 1925 je bratru Vodenkovi udělen bronzový stupeň "Svastiky Náčelnictva".

V roce 1926 bratr Vodenka úspěšně složil řadu zkoušek a stal se instruktorem pro jednotlivé odborné zkoušky. Je až neuvěřitelné, že se stal instruktorem pro 21 odborek, a to od instruktora pro odborku knihař, přes zedníka, drvoštěpa až po instruktora pro táboření či linoryty, zdravotníka anebo botanika. V tomtéž roce za svou obětavou práci obdržel stříbrný stupeň "Svastiky Náčelnictva".

V roce 1929 je bratr Vodenka – tehdy již člen Náčelnictva Svazu skautů RČS – za své kvality výchovné i technické, na doporučení náčelníka bratra A. B. Svojsíka, vybrán Náčelnictvem Svazu jako vedoucí cvičné družiny na 3. světové jamboree v Anglii v Arrowe Parku. Tuto cvičnou družinu tvořili vybraní chlapci jeho 10. oddílu. Jaký obdiv sklidili za vybudování tábora na tomto jamboree, jsem psal výše.

V roce 1931 se na "Táborech slovanských skautů" pod vedením bratra Vodenky hoši 10. oddílu velkou měrou podíleli na instalování výstavy, kde postavili vlastnoručně vyrobený nábytek a zaplnili dvě celé kóje svými rukodělnými výrobky.

Instruktorský sbor LŠ u Nižboru 20.–30. 8. 1933 (zleva vpředu br. Huňáček, Vodenka, Svojsík a Preininger)

Zajišťovali tiskovou službu, poštu a telefonní ústřednu a další pomocné práce. Roveři 10. oddílu postavili přes noc pro anglické skauty podsadový tábor. Chlapci 10. oddílu vyhráli nejenom župní, ale i celorepublikové závody a nakonec i přebory slovanských skautů. Za tuto činnost byl bratr Vodenka odměněn stříbrnou plaketou "Táborů slovanských skautů".

V roce 1933 absolvoval bratr Vodenka Slovenskou lesní školu v Dolním Smokovci ve dnech 2.–12. 7. a vzápětí je jmenován pro své znalosti instruktorem lesních škol. Proto je již 20.–30. 8. 1933 instruktorem České lesní školy u Nižboru, kterou tehdy vedl bratr Preininger.

Pro značnou zaneprázdněnost způsobenou správcovstvím tehdy začínajícího budování Svojsíkova Hradiště na Strahově a prací v Lesních školách se vzdává přímého vedení 10. oddílu,

Stavba kluboven na Svojsíkově Hradišti

který předává svému zástupci, bratru Rudolfu Švecovi.

Nadále intenzivně pracuje na úseku lesních škol, ku příkladu v roce 1934 je instruktorem České lesní školy u Vlastějovic n. Sázavou ve dnech 3.–12. srpna.

V tomto roce zhotovil reprezentativní celokožené album lesních škol pro pana presidenta T. G. Masaryka, za což mu Náčelnictvo Svazu zaslalo děkovný dopis.

Pro další a stále se zvětšující zaneprázdněnost spojenou se správcovstvím Svojsíkova Hradiště rezignuje na členství v Náčelnictvu Svazu.

V roce 1936 je jmenován instruktorem pro pražskou župu a rovněž "Čestným vůdcem" 10. oddílu Svazu skautů. Se svým 10. oddílem je stále v těsném kontaktu, pomáhá se zajištěním pozemku pro klubovnu v areálu Svojsíkova Hradiště a s jejím vybudováním, zúčastňuje se některých akcí a výprav.

V roce 1938 je jmenován do výkonného výboru pro skauty a absolvuje Ústřední lesní školu. Téhož roku je mu udělena "Medaile sv. Jiří za 20 let služby republice" a na doporučení nositelů "Stříbrného vlka" je mu uděleno vyznamenání "Skautská láska".

(pokračování příště)