Tradiční zimní přechod Brd 28. 1. 2012

Ivona

6. února 2012

Sraz byl jako již tradičně u pokladen na Hl. nádraží, tentokrát v 7:20. Pro nás, co jsme dorazili téměř poslední, byla báječná vůně a chuť Drsňákova svařeného moku jen dalším potvrzením, že ranní vstávání do mrazivého dne stálo za to. Posčítali jsme se a vyšlo nám 13+1. Jmenovitě tedy Zuzka a Jirka, Zuzka a Pavel, Hanka, Marcela, Luboš a Ivona, Drsňák, Básník, Tomáš, Linda, Líba a Bárt. Zakoupili jsme skupinovou jízdenku a vyrazili na nástupiště 5J, kde už na nás čekal vlak s cílovou stanicí Dobříš. Avšak cílem našeho putování po kolejích byla obec Malá Hraštice.

Již ve vlaku nám Zuzka J. vylíčila kouzlo Malé Hraštice, zejména pak místní (po okolí vyhlášenou) cukrárnu a pekárnu "Stáňa". Tu jsme si samozřejmě nemohli nechat ujít a tak první kroky, po pózování pro skupinové foto, vedly právě tam. Co na tom, že nás to stálo další km, či dva navíc.

Někteří, posilněni sladkostmi a kávičkou či horkou čokoládou, a jiní zase pocitem, že se sladkostem ubránili, jsme konečně vyrazili směr Kytínská louka. Neboť zdržení v cukrárně nebylo v původním plánu, nasadili jsme svérázné tempo a po zelené značce brzy dorazili do Voznice. Prošli jsme lesem knížete Colloreda Mansfelda a zhruba v místech, kde jsme překonali Voznický potok, jsme sice viděli, že Kuky už se vrátil, ale naopak jsme ztratili Básníka (což jsme ještě tou dobou netušili). Ten totiž začal fotit krásy Brdského polesí.

V plánu bylo pokračovat po červené až na Kytínskou louku, leč zrada – "červená se nekoná". Ne vždy vyjde vše, jak je naplánováno, a zvlášť, když se vůdce zapovídá. Tak po neplánované prohlídce obce Chouzavá (a jejích architektonických skvostů) jsme konečně nabrali ten správný směr a přes Kytín se dostali na Kytínskou louku. Tam už bylo vše připraveno k nástupu a čekal tam už i Básník fotíce pilně junácký rej. Zatímco při nástupu si OS zazpívali junáckou hymnu, P jen tiše přihlíželi.

Po rozchodu jsme nasměrovali naše kroky směr Pizzeria AL CAPONE, kde jsme, jako již tradičně, pojedli a popili něco dobrého. Během hodování a odpočinku po mrazivé túře se vyvinula debata na téma nedojídání a na povrch vyplavalo pohnuté Básníkovo dětství, coby týraného chlapce zavíraného právě za nedojídání do temného sklepa. Inu, není divu, že všichni spořádaně dojedli, nebo si zbytek zabalili s sebou, neboť vidina temného sklepa a servírčiny babičky z Višňové nebyla nikterak lákavá.

Nakonec jsme se všichni společně autobusem vrátili na Smíchov, kde jsme naše letošní Brdské putování ukončili a rozjeli se do svých domovů, či za dalšími společenskými povinnostmi. Jako vždy to byla akce jedinečná a neopakovatelná, takže závěrem jen poznámka pro ty, co se neúčastnili z důvodu lenivosti, mrazu či jiných neomluvitelných důvodů:

     Netvař se teď kysele,
     mohl(a) s námi ses mít vesele.
     Prožít s námi hezkou chvíli,
     i po téměř jedenácté míli.
     Až příště na Brdy se dáme,
     tak s Tebou taky počítáme.