V naší pěšodružině se nás moc nespěšodružilo. Pouze já a Marcela. Sraz jsme si dohodly na zastávce metra Skalka v sobotu 27. května 2017 v 8 hodin. Výprava nezačínala tam, ale na autobusové zastávce Kunratická škola v Praze 4 – Kunraticích. Prošly jsme skrz náměstíčko tvrze Kunratice a vešly do zámeckého parku. Ten byl skvěle udržovaný a já se mohla společně s kolegyní kochat zastřiženými keři a posekaným trávníkem vybízejícím k piknikování.

Když park skončil, mžouraly jsme do oslňujícího slunce, které málem nebylo mezi stromy vidět. První zastávku jsme udělaly u rybníka jménem Šeberák, který je největší v Kunraticích. Na jihovýchodním břehu se nachází jedna z nejstarších nudistických pláží u nás. Tam však nikdo nebyl, tak jsme pokračovaly v cestě. Šplhaly jsme se mezi domy nahoru, pak zase dolů, ale stálo to za to.

U Dolnomlýnského rybníka jsme pozorovaly opalující se ryby a kachny a obdivovaly malý soukromý padací mostek. Následoval prudký kopec v Kunratickém lese směr Nový hrádek. Kunratický les se chrání z důvodů souboru polopřirozených lesních společenstev a pozůstatků skalních stepí v morfologicky členitém okolí Kunratického potoka. Vyšplhaly jsme se do kopce a na Novém hrádku jsme se začetly do historie jeho obléhání Husity:

... pražské vojsko dne 31. prosince 1420 vyrazilo k Novému hradu a oblehlo jej. Intenzivní obležení trvalo necelý měsíc. Již 25. ledna 1421 se v důsledku poškození zničující palbou obléhatelů posádka musela vzdát...

Stavbu tohoto hradu nařídil Václav IV roku 1411 a o rok později již existují písemné prameny o jeho pobytu na hradě. Roku 1419 zde král zemřel a roku 1421 po dobytí a následném vypálení husitskými vojsky hrad zanikl.

Cestou k cíli jsme uhýbaly kolistům a proplétaly se mezi stromy trpasličí cestičkou. Na smluvený sraz jsme dorazily asi půl hodiny předem. Vychlazená malinovka mě úžasně probudila z blouznění vedrem, pak už jsme jen netrpělivě čekaly na příjezd našich kolistů.

Na obědě jsem víceméně poslouchala rozhovory ostatních (o kolech, práci, dovolené, meditace apod.), ale nadlábla jsem se jako vždy.

Po obědě měla nastat 2. část naší výpravy, ale tu kolegyně zavrhla, protože si ji prošla už předem a řekla, že není o co stát. Abychom se ještě prošly, odbočily jsme směrem ke starým sekvojovcům. Stromy obří výšky se mi ani nevešly do záběru.

Unavené jsme došly na stanici metra Kačerov a na Muzeu přestoupily na metro A. Rozloučily jsme se, Marcela jela na Skalku, já na Malostranskou. Jak jsem byla zmožená, o dvě zastávky jsem ji minula. Nakonec jsem se nějak dopravila tramvají č. 22 domů a trpělivě čekala na další výpravu.