Zpráva z kombinované výpravy od stanice metra A Skalka přes vodní nádrž Hostivař, zámek Petrovice, Milíčovský les, rybník Šeberák, Hornomlýnský a Dolnomlýnský rybník, Kunratický les se společný cílem – restaurací Na tý louce zelený, rybník Labuť, zámek Krč, Barrandovský most, Prokopské údolí, Dalejský profil, skanzen Řepora, Říp.

Účastníci pěšo: Marcela a Matylda.
Účastníci cyklo: Vláďa, Hanka a Honza, Tomáš, Drsňák. Zuzka a Pavel s elektropřípomocí, aby i letos byla výprava alespoň trochu jako moto.

Náš příchod či příjezd s koly do Petřinské stanice metra je dramatický, Zuzka volí vlastní vertikální přepravu druhým výtahem, do stanice však výtah přijíždí bez ní. Čas běží, spekulace o vzniklé záhadě ukončuje její příjezd výtahem původním. Ve zmatku vplouváme s koly do zavírajících se posledních dveří posledního vagónu, avšak, jak na místě zjišťuji z přepravního řádu, je naše pozice s koly příkladná.

Cyklodružina se schází na stanici metra Skalka a s úderem desáté vyráží podle plánu přes sídliště Skalka, projíždí kolem meandrů Botiče a pokračuje k vodní nádrži Hostivař. Cesta podél nádrže je evidentně oblíbená, jak lze soudit podle počtu návštěvníků.

Pokračujeme přes Milíčovský les k rybníku Šeberáku. Zdejší nudistická pláž však buď z důvodu zvýšeného porostu nebo absence nudistů zůstává skryta. Jízdu zpestřuje malé sportovní klání. V rychlostní vložce do prudkého táhlého kopce, pojaté jako souboj mezi tradičním fyzickým pohonem a novátorskou elektropřípomocí, náčelník na klasickém oři sice nevítězí, ale prokazuje velkou míru zdatnosti.

Cesta pokračuje průjezdem kolem Hornomlýnského a Dolnomlýnského rybníka a s Kunratickým lesem se blíží i společný cíl výpravy.

V restauraci Na tý louce zelený již čeká pěší družina sestávající z Marcely a Matyldy. Zaujímáme důstojné místo v lokále s prosvětlenou střechou a oběd je zahájen rundou jako aperitivem. Majitel podniku se skautskými kořeny se snaží, aby se oběd povedl, a to se mu daří.

Po obědě pokračujeme Kunratickým lesem a dál směrem k Jižní spojce.

Při sjezdu po cyklostezce do vltavského údolí podél rozsáhlých sportovišť Tomáš přehlédne betonový sloupek umístěný v jejím středu. Není třeba rozebírat, že po takovém koňaru by nikomu nebylo ani do zpěvu, ani do tance, nicméně Tomáš pokračuje a dokončí celou výpravu dle původního plánu.

Na Barrandovském mostě míjíme umělecky vybetonovaného červa dobyvatele i krmítko pro slony, zbudované zřejmě na počest harmonikáře Antonína. Zajímavějším je ovšem pro mnohé překvapivý fakt, že most celkem obstojně slouží cyklistům.

Projíždíme pod kamennými pilíři mostní konstrukce Buštěhradské dráhy a před výšlapem Prokopským údolím se posilňujeme v místním bufetu.

Stoupání vyhledávanou lokalitou se spoustou přírodních zajímavostí, ale i návštěvníků, je ve skutečnosti snadnější, než by napovídal terénní reliéf, snad kromě závěrečné části, kde je nutné malý úsek vytlačit ručně.

Následující úsek mezi Řeporyjemi, plzeňskou dálnicí, Řepy a Bílou Horou probíhá bez problémů a vydařená akce je zakončena závěrečným občerstvením pod Řípem.

Zdar příštímu ročníku!