Kronika

Neuvěřitelné se opět jednou stalo skutečností a účastníci výpravy se sešli ve správnou hodinu na správném místě.

Lužná není město ani městečko, je to vesnice bez hospody, kde nádraží nemá ani pokladnu, přesto jsou tady muzea, dokonce dvě. Sraz jsme měli u vlaku, takže první naše kroky vedly do expozice železnice. Bylo to jako v knížce pohádek o mašinkách. Malé, velké, silné, rychlé, nejmrňavouličkatější, parní, elektrické, dieselové, osobní, nákladní, zkrátka od všeho něco.

Když jsme se nakoukali do sytosti, přešli jsme kousek do druhého místa zážitků okukovat americké veterány – koráby silnic. Naše letité životní zkušenosti nás neomylně nejprve zavedly do místní občerstvovny naplnit útroby nápoji a poživatinami. Pak jsme v dobrém rozpoložení mohli obdivovat auťáky. V několika halách jich bylo opravdu požehnaně. Na evropské poměry jsou to auta obrovská jak rozměry, tak obsahem motoru. Krmit tyto obludy benzinem bych rozhodně nechtěl.

Odpoledne se nachýlilo, nízké slunko se schovalo za mraky a přišel podzimní chlad. Dali jsme na shledanou Lužné, sobě navzájem ahoj a rozjeli se do tepla domovů.

Za objednané krásné počasí i zajímavý dvojcíl výpravy děkujeme organizačnímu komitétu rodiny z Hurníků. A jestli se zase někdy účastním výpravy a budu pověřen spáchat zápis, tak to raději svěřte někomu povolanějšímu.