Minipivovary 28. 3. 2026
Máme za sebou další vydařenou výpravu. Tentokrát nás Hanka s Honzou pozvali do dvou minipivovarů na východním okraji Prahy.
Deset natěšených pivařů se sešlo krátce po poledni na stanici metra Skalka, odtud busmo do Hostivaře (katastrálně Horních Měcholup – info pro hnidopichy).
A pak už po svých na první ochutnávky specialit uvařených v Hostivaru H2. Zdálky nás vítali červení pajduláci, umělecký to počin sochaře Jakuba Flejšara. Hostivar H2 je mladší brácha pivovaru Hostivar H1, který jsme navštívili v roce 2017 (no jo, letí to...). Zkušení pivaři si dali jako základ moc dobré polévky, a pak už to jelo – svrchně či spodně kvašené lahůdky, ALE (ať už to znamená cokoliv), jarní citrusovo-květinový speciál, prostě každý si přišel na své. Drsňák rozšířil sbírku triček o další s logem pivovaru a hned si ho vyzkoušel, slušelo mu.
Zhruba po hodině jsme se zvedli a pokračovali v 7 km dlouhém putování stále východním směrem ke druhé zastávce. Sluníčko svítilo, jarní příroda se probouzela, pořád bylo co k povídání, prostě náramná pohoda. Já se Zuzkou S. jsme si trasu zkrátily popojetím busem do Dubečku a pak všichni proti proudu Říčanského potoka k Podleskému rybníku.
Pod hrází rybníka jsme se u nevelké ohrady poučili o důležitosti výzkumu chování jelena milu a jelena evropského, pokochali jsme se klidnou a čistou hladinou rybníka a pokračovali k Uhříněvsi. Na kraji obory jsme nakoukli přes zeď do nepřístupného židovského hřbitova.
Uhříněvská obora, přírodní to památka, nás vyděsila božím dopuštěním. Spousta pokácených stromů, soudě podle stavu pařezů zdánlivě zdravých, rozryté cesty, všude klestí, prostě binec. Po bližším internetovém zkoumání příčiny devastace obory jsem zjistila, že v zimních měsících proběhlo velkoplošné kácení jasanů napadených houbou voskovičkou jasanovou. Likvidace sice skončila v únoru, ale zřejmě došly síly i finance na následný úklid. Třeba se vyhlásí "akce Z"😀
A to už se blížil cíl cesty – Pivovarská restaurace v Uhříněvsi. Po moderním interiéru prvního pivovaru nás potěšila starobylost zdejší pivnice. Nabídka různě stupňových Aloisů i 18° Kaštanu byla víc než lákavá, a tak jsme si dopřávali, co hrdlo ráčilo. K tomu vynikající bašta – řízky, tataráčky, svíčková a další lahůdky.
Prostě kdo nebyl, prohloupil. A kdo byl? Zuzky S. a J., Jirkové V., J. a N., náčelník, Aleš, já a strůjci akce Hanka s Honzou, kterým tímto vzdávám hold i dík. Bylo to opravdu moc prima.