Kronika

Přípravy letošních Technických památek se ujal jeden z nejšikovnějších organizátorů ve střední Evropě, možná se nebojím napsat, že i na Blanensku a v Pojizeří – bratr Drsňák. Nápad na cíl krystalizoval už několik let – pořád jezdíme po vlastech českých, ale známe my vlastně technické památky v Praze? V Bubenči v Praze 6 poblíž trojského plavebního kanálu stojí budovy staré čistírny odpadních vod. Je to první a jediná z té doby dochovaná ČOV ve střední Evropě. Ta by stála za zhlédnutí, ne?

Původně naplánovaný termín TP nám narušilo natáčení nějakého jistě megazajímavého filmu, ale nevadí, bratr organizátor briskně zareagoval, a tak jsme se na adrese Papírenská 6 sešli v sobotu 15. dubna. A to v množství nevídaném, napočítala jsem celkem 18 hlav, z toho 6 hlaviček školou/školkou povinných.

Prvních zhruba 20 min exkurze jsme stepovali před zamčenými dveřmi k pokladně vtipkujíce o časových pokynech na vyzvednutí vstupenek a poskakujíce, abychom se zahřáli. Básníkovi byla zima zřejmě taková, že se zkoušel do budovy vlámat silou. Naštěstí se mu to nepovedlo, tudíž jsme nebyli z prostor ČOV vykázání dříve, než jsme se tam vůbec dostali.

Po dalších cca 20 minutách věnovaných nákupu vstupenek a obdivování obrovské, leč prázdné a nevyužité vstupní haly si nás konečně převzala paní průvodkyně a exkurze mohla začít. Někteří z nás trošku kroutili hlavou, jak může průvodkyni ve velkých podzemních prostorách s tříštícím se zvukem dělat osoba s kulometným stylem ne zcela bezvadné řeči, ale nebuďme zlí. Možná nám ani nemusí vadit, že jsme velké části výkladu nerozuměli, neb ten byl stejně velmi zkratkovitý. Nejvíce se paní rozpovídala u líčení podivných koupacích zvyků svého souseda. Pokud by si někdo informace o staré ČOV v Bubenči rád doplnil, doporučuji hledat na internetu. Např. Wikipedie má sice velmi stručný, ale jasný popis historie i technologie čistírny. https://cs.wikipedia.org/wiki

Prošli jsme několika patry úžasně klenutých prostor, které byly obloženy speciálně zaoblenými, ale především vodě a tlaku odolnými cihlami zvonivkami. Dovolím si vsuvku – když jsem byla před několika lety na stejné exkurzi s kolegy vodohospodáři, říkal nám průvodce, že nároky na kvalitu cihel byly tak vysoké, že je dováželi z Itálie. Každá cihla byla prý samostatně zabalena do papíru a při vybalování kontrolována, jestli není po transportu poškozena. Obrovské číslo počtu cihel, které tak někomu prošlo rukama, si už bohužel nepamatuji.

Viděli jsme původní sklad vápenného mléka, který byl ovšem po vyloučení chemického stupně čištění předělán na technické zázemí zaměstnanců s kotli sloužícími k vytápění. Dále jsme nahlédli do části, kde bylo dříve umístěno dřevěné vodní kolo. To bylo už v roce 1915 odstraněno a vodní pohon čistírny byl nahrazen elektřinou.

Technologickým srdcem čistírny je místnost se dvěma mechanickými stupni čištění: česle zachycovaly hrubé nečistoty a v následné nádrži byl lapán a odčerpáván písek a štěrk. Paní průvodkyně nám dokázala dochovanou funkčnost některých strojů, když spustila mechanické hrablo, které odstraňovalo materiál zachycený na česlích.

Další tři místnosti byly hnacím srdcem čistírny. Nejdříve výjimečně cihlami neobložená hala s kalovými čerpadly. Odtud vedlo velké stropní okno, kterým prý obsluha čerpadel komunikovala s dělníky u nádrží pomocí světelných prasátek. Jak to dělali, když bylo zataženo, jsme se bohužel nedozvěděli. Ve druhé místnosti stály dva nádherné parní stroje. Ty jsou prý také funkční a jsou spouštěny zhruba 3x ročně. Nejblíže snad 10. června 2023 při Dni komínů. Ve vedlejší hale stála slušně velká pec s topeništi, kde se vyráběla pára pro stroje. Po elektrifikaci celé čistírny byly (a jsou) parní stroje udržovány funkční kvůli obsluze povodňových čerpadel. Neb jak moudře pronesla paní průvodkyně: "Za povodně elektřina něpremává."

Poté jsme opustili hlavní budovu a venkem se přesunuli do zadní části areálu, kde je pod povrchem vybudováno (a opět zvonivkami obloženo) deset 87 m dlouhých usazovacích nádrží. Nádrže tvořily poslední stupeň čištění. Do nich se napustila voda předem zbavená hrubých nečistot, písku a štěrku a zbytkový kal se pozvolna nechal klesat ke dnu. Po ne zcela známé, ale určitě docela dlouhé době (v průměru to prý snad byl týden) se kalu zbavená "čistá" voda vypustila do Vltavy. Materiál, který zůstal na dně, dělníci ručně shrábli na kraj, kde se kalovým čerpadlem odvedl z čistírny k dalšímu (především hnojivému) využití.

Tady nás čekala nejdobrodružnější část exkurze. Rozdělili jsme se na dvě poloviny. První skupina, pro jednoduchost jí říkejme třeba A, se nalodila na několik metrů dlouhý prám, který plul z jednoho konce usazovací nádrže na druhý. Skupina B se obtočnou stokou (voda byla naštěstí jen úzkým čůrkem na dně) pěšky dostala na konec nádrže a vystřídala skupinu A při plavbě zpět. Protože to byla plavba ve skoro naprosté tmě a trvala asi 5 minut, je trochu k zamyšlení patřičnost vybírání dodatečného vstupného. No, na plat paní průvodkyně se někde vzít musí, že?

A to už byl konec exkurze do staré Č0V. Čekal nás ještě oběd v nedaleké restauraci U Pramene. Cestou jsme z boku čistírny zvládli pořídit i společné foto z akce Technické památky 2023. A to by mohl být opravdu konec.

Jenže nebyl. Další část zápisu už se netýká akce OSaP, jenže nemám to srdce vás o následující zážitky ochudit.

Oběd U Pramene chutnal a my se postupně loučili a vyráželi vstříc dalším aktivitám. My s mamkou se rozhodly vytrávit báječný oběd procházkou po sousední Stromovce. Park se jen pomalounku probouzí ze zimního spánku a my se, co noha nohu mine, dostaly až k právě rekonstruované budově Průmyslového paláce. Tam jsme obdivovaly obrovskou jámu, kterou kutají pod vyhořelým křídlem. Že by podzemní parkoviště? Došly jsme až na zastávku tramvají a hle, námi zamýšlená cesta sedmnáctkou na Staroměstskou asi nepůjde, neb přes ulici Dukelských hrdinů jsou nějaké zábrany, stojí tu jeřáb, náklaďáky, prostě, "no pasarán".

Shodou okolností jsme se ze Stromovky vynořily zrovna v den, kdy byl demontován 130 let starý železniční most. Železnou konstrukci nejdříve sundali z mostu na zem a posléze (a to jsme zrovna šly okolo) ji naložili na opravdu hodně dlouhý náklaďák. Den technických památek jako vymalovaný! https://www.idnes.cz/praha/zpravy

A to pořád není vše. Cestou pěšky na Strossmayerovo náměstí si všímáme, že všechny restaurace na Dukelských hrdinů jsou poměrně plné. Na mě ale přicházelo čím dál neodbytnější volání přírody a tak jsem zatáhla mamku do hospody v boční ulici s poetickým názvem U Sv. Antoníčka. Lokál dříve IV. cenové kategorie byl taktéž narvaný a samí chlapi. Když jsem se vrátila z oné místnosti a usedla ke stolu, všimla jsem si, že u vedlejšího stolu mají potetovaní chlapi jako hory na sobě jednotná trička s nápisem "antislávista". A u dalšího stolu zase mají skoro všichni na krku sparťanské šály. No jo! Vždyť jsme se včera s kamarády bavili, že se dnes na Letné hraje derby Sparta – Slavia. A my se s mamkou ocitly v centru fanouškovské přípravy na zápas.

Ale ani teď není všem našim příhodám konec. Z hospody jsme odešly bez ztráty květinky a po svých. Došly až na vytouženou sedmnáctku a dojely s ní na Staroměstskou. Tramvaj pro změnu opět nejela, kudy má, uzavřena byla tentokrát ulice Křížovnická. Vystoupily jsme na začátku Mánesova mostu a u Rudolfina vidíme srocení policejních aut. Mezi nimi spíš jednotlivci s transparenty, které zatím moc nedokážeme přečíst. Na budově taneční konzervatoře jsou už čitelnější, jde o právo na potrat (nebo možná protest proti potratům?). Až z denního tisku se dozvím, že jsme se ocitly na začátku demonstrace proti potratům, která byla několikrát přerušena odpůrci protestů, tedy příznivci potratů. Vyznat se v tom jednoduše nelze. https://www.idnes.cz/praha/zpravy

A to už je skoro vše. Jen ještě zmíním, že jsme cestou metrem domů porůznu potkaly 4 dospělé lidi s proutěnými košíky překrytými vyšívanými dečkami. Někde z košíku vykukovala svíčka, jinde vajíčka a cukroví. No jo, vlastně, už ráno mi mamka říkala, že na tento víkend připadají pravoslavné Velikonoce neboli Pascha.

A to už byl opravdu všem zážitkům konec. Díky Drsňákovi za zařízení exkurze a všem ostatním za prima sobotu. Těším se na další akce nejen pod vedením slovutného organizátora!