Letošní říjnové sobotní datum 10. 10. se doslova nabízelo k uspořádání oslavy sedmdesátého výročí založení skautského střediska na Bílé Hoře. Bělohorské středisko, které později získalo do svého názvu ceněnou 10, vzniklo krátce po skončení druhé světové války. Navzdory svému věku se na celodenní slavnostní akci představilo v plné síle a svěžesti.

Oslava byla zahájena symbolicky v 10 hodin a 10 minut slavnostním nástupem jednotlivých oddílů a vztyčením státní vlajky za doprovodu sborového zpěvu Junácké hymny. Následoval krátký proslov vedoucí střediska a po něm se v přátelské a zábavné atmosféře rozeběhl neformální program.

Útulná klubovna nabídla v sychravém podzimním dni všem účastníkům pohostinné teplo, občerstvení přichystané z výrobků domácích kuchyní a množství písemné, fotografické a filmové dokumentace z dávnější i blízké minulosti. V přilehlých exteriérech byly formou malého skanzenu připraveny ukázky z táborového života včetně táborové kuchyně a vše doplnily různé dovednostní soutěže.

Jak bývá zvykem, na oslavu dorazila i řada vzácných hostů. Na prvním místě musím vyjmenovat Desítkáře v čele s jejich nestorem, téměř 93letým Jirkou Vodenkou, a spolu s ním Ďábla a Barona. Z Bělohoráků nechyběl Karel Lebeda a další. OSaP reprezentovali kromě mé maličkosti Marcela, Drsňák, Jirka Hainý a Tomáš Kocián. Postupně se dostavili i zástupci skautské generace 90. let – Jirka Havel, Jirka Klimeš, Honza Fencl nebo Milan Mergl. A přišli také někteří ostatní Osmašedesátníci, jak je kdysi nazval Ďábel, jmenovitě Jarda Pokorný, Pepa Bečvář, Jirka Kocián nebo Lída Kalinová (Motáňová).

Vydařené setkání skautek, skautů, ale i rodičů a příznivců 10. bělohorského střediska bylo ukončeno v 17:30 stažením státní vlajky, po němž celý den završil slavnostní oheň.

Co říci závěrem? Nejprve bych rád poděkoval vedení střediska a organizátorům za vzorně připravenou akci. Především však musím ocenit mnohaletou mravenčí práci střediskových vůdkyň a vůdců, jejíž úspěšnost dokazuje nejen stále rostoucí počet členů, ale i jiné nepřehlédnutelné výsledky, na které by byl zakladatel bělohorského střediska br. Jandus jistě hrdý.