Kronika

V pátek 20. 6. 2025 vypravili se OSaP na západ republiky prožít další společný NEJ víkend. Hlavním cílem byla tentokrát největší jízdárna v ČR ve Světcích u Tachova (https://www.jizdarnasvetce.cz/jizdarnasvetce.cz/). Skoro přesně v 18 hod se v restauraci River v Tachově postupně sešli Helena, Aleš, Maruška, Vláďa, Marcela, Linda, Hanka, Honza, Drsňák a Zuzka s Pavlem.

U skvělého jídla a pití jsme se lehce dohadovali o programu, neb jak se ukázalo, i přes opakované debaty a apely organizátorů si stále málokdo důkladně a předem prostuduje podklady k víkendu. Je to sice trochu demotivující, ale nakonec se vždycky nějak shodneme a víkend si užijeme. A pokud někdo absolvuje nějaký výšlap za víkend dvakrát, nebo je třeba nemile překvapen délkou trasy či časovým rozvrhem, je to jen a jen jeho problém. Co naděláme.

Po snídani na terase příjemného ubytování v Regionálním vzdělávacím a informačním středisku v budově první české menšinové školy v Tachově (https://www.revis-tachov.cz/) jsme se vydali na pěší cestu údolím Mže až do Světců. Po Zlaté stezce – Goldsteig prý kromě kupců směřujících za obchodem do Bavorska jezdil na koni i kníže Alfréd I. Windischgrätz kontrolovat stavbu své jízdárny. Cesta uběhla rychle a tak jsme před prohlídkou stihli kromě společného fota i odpočinek a nákup suvenýrů.

Prohlídka jízdárny byl nezapomenutelný zážitek. V uniformě oděný průvodce sršel energií, vtipy a neváhal vtáhnout do téměř hereckého představení malé i velké návštěvníky. Za 1,5 hod jsme prolezli jízdárnu doslova od sklepa po půdu a kromě nohou mohutně posílili i bránici. Vydané kalorie jsme doplnili v místní kavárně a mohli vyrazit na další cestu.

Ta nás vedla lesem pořád do kopce kolem bývalého Paulánského kláštera a nedostavěného zámku maršála Windischgrätze až ke krásné štíhlé ocelové rozhledně Vysoká. A že opravdu byla vysoká – 25 metrů! Po čase stráveném obdivováním okolní krajiny či odpočinkem jsme se kolem betonového památníku bitvy u Tachova, kde v roce 1427 husité drtivě porazili křižácká vojska, opět spustili do údolí Mže a vyškrábali Tachovem zpět do ubytování.

Krásný den jsme zakončili v právem doporučené restauraci Baileys. Před uložením se k spánku jsme někteří ještě obdivovali expozice vybudované kolem našeho ubytování v rámci všemožných česko-bavorských vzdělávacích programů.

V neděli po snídani jsme se rozdělili do družin. Družina A zamířila dle jednoho z Marceliných návrhů k zřícenině hradu Přimda. Družina B měla v plánu prozkoumat Tachov a vydat se dříve zpátky do Prahy.

Za družinu A musím konstatovat, že zřícenina hradu Přimda je kouzelná, prales v jejím okolí tajemný, a že v restauraci Kolowrat (ať už se dnes jmenuje jakkoliv) výborně vaří. Po obědě se i družina A rozpadla na jednotlivé posádky aut, které přes návštěvy příbuzných rovněž směřovaly z víkendu zpět domů.

Děkujeme Marcele za opět skvěle připravený víkend a bezchybně objednané počasí. Užijme si léta a brzy zase na shledanou!

Karla Hurníková – Linda

Skupinka odpadlíků, kteří odjížděli dříve domů, se v neděli dopoledne rozhodla ještě prozkoumat město. Jako první jsme navštívili tachovskou Mohylu obětem pochodu smrti.

Poté jsme se přesunuli do města, kde jsme si prohlédli park, uprostřed kterého stál malý kostel sv. Václava, ve kterém se právě konala pravoslavná mše.

Dále jsme navštívili největší zdejší kostel Nanebevzetí Panny Marie a procházkou přes náměstí a kolem tachovských hradeb jsme se zastavili před pomníkem J. A. Komenského.

Na prohlídku zámku již nedošlo, protože nás tlačil čas, a tak jsme se museli s Tachovem rozloučit.