S kulturou doposud byl jsem jen míjen,
naštěstí kalendář zavedl říjen.
Ve středu od rána už jenom dřímu,
však mozek vysílá, večer jdeš k Řípu.
S Ďáblem a se žízní jedeme vozem,
nechceme botičky ničiti o zem.

---

Na setkání se skautíky ve středu 4. října 2018 jsem se těšil, protože jsem díky globální situaci a blížícím se volbám měl dlouho v zápise "nepřítomen". Byl jsem spokojený, neboť jsem nejel sám, ale vezl jsem s sebou legendu skautingu Ďábla. Dorazili jsme na čas, ale už nás očekával Básník s plným talířem, tak jsme pochopili, že jsme ve správný čas na správném místě.

Domníval jsem se, že se vejdeme k jednomu stolu, ale nakonec nám byl malý stejně jako můj svetr, který jsem si po delší době oblékl. Sešlo se nás asi 14, výjimečně dorazila taky Hanka P. a Zuzka nám představila svoje dvě úžasná vnoučátka, která velkým dílem snížila věkový průměr účastníků.

Jenom krátce jsem se snažil poreferovat o dovolené na Madeiře, ale hlavní témata opět převládala: nemoci, tentokrát rektálního charakteru, Zdeňkovy vtípky erotického charakteru, a samozřejmě byl projeven i zájem o to, jak se daří Ďáblovi v domě s péčí. V očích všech bylo znát, že tento zájem je opravdový, protože jak říká klasik, “čas běží jako bláznivý“. Bylo také zmíněno nové vnouče v rodině Čechových, ale oblíbené panáky zůstaly tentokrát na suchu.

Byly přijaty omluvenky od Drsňáka a Hanky z důvodu, jako je sport, což už řada z nás chápe s nejasnými pocity, o co vlastně běží. Končilo se nečekaně brzo, přesto byl večer zdařilý a těšíme se na příště.