Když jsme ve středu spěchali deštivým podvečerem do klubu Jazz Dock na vystoupení herečky, hudebnice, konferenciérky, moderátorky, tanečnice, textařky a zpěvačky Ester Kočičkové alias Renaty Kozákové Pařezové Divišové, dostatečně jsme si neuvědomovali jedinečnost příštích okamžiků. Někteří si paní Ester pamatují z rozhlasového pořadu, v němž před lety laškovala s Oldřichem Kužílkem. Ale naživo ji viděl málokdo z nás. Vstupenky na její nevšední koncert zajistila Linda, kdysi chůva Esteřina nynějšího manžela Igora.

Do prosklených prostor Jazz Docku jsme sestoupili něco po půl sedmé. Měli jsme rezervaci k VIP stolu hned před jevištěm, na němž již umělkyně ladila techniku i hlas. Čas do začátku představení posloužil k objednávce jídla a pití, které nám přinesla sympatická, dle Marcely i krásná, slovenská servírka. Zuzana J. omluvila Jirku. Namísto koncertu se zotavuje v motolském nemocničním zařízení ze zánětu žil. Odvážím se tvrdit, že příčinou nemoci bude v jeho případě zanedbané pití.

Ester Kočičková zahájila své koncertní vystoupení se čtvrthodinovým zpožděním. Jako důvod uvedla pozdní příchod některých diváků. K nim patřili i Zuzana s Pavlem S. Ti si svým nenapodobitelným způsobem prodloužili běžně patnáctiminutovou cestu od Anděla o výlet na druhý břeh Vltavy. Po zjištění, že se tam Jazz Dock nenachází, využili služeb Dopravního podniku hlavního města Prahy a ještě podnikli vyhlídkovou jízdu tramvají.

Úvod koncertu vyzněl mírně rozpačitě. Ester se snažila přivést posluchače do varu typickými kočičkovskými sarkasmy, ale šlo to z tuha. S přibývajícím večerem se však publikum uvolnilo a umělkyně postupně představila slovy i zpěvem řadu světových jazzových evergreenů opatřených vlastními českými texty. Pořadí skladeb bylo určováno náhodně losem podle lístečků vytahovaných z igelitového sáčku à la "karlovarská losovačka".

Nejprve zaznělo několik pomalejších, spíše melancholických songů. Později se dostalo i na ty rozvernější. Koncert konaný v předvečer výročí 17. listopadu příhodně vyvrcholil sadou angažovaných písní, které interpretka věnovala sebevražedným islámským atentátnicím, ruským přistěhovalkyním a jinak frustrovaným ženám. Za skutečnou lahůdku a oslavu nadcházejícího státního svátku lze považovat chorál Böhmen Mähren, do jehož přednesu se zapojilo také publikum. Tato z velké části skandovaná skladba je mistrovským destilátem, ve kterém se neotřele zrcadlí osobité rysy Čechů, Moravanů i etická úroveň hlavy státu.

Jako poslední bod programu byl zařazen smířlivě optimistický glam rockový hit Perfect Day od Lou Reeda. Po něm se publikum sílícím potleskem a frenetickými výkřiky několika skalních příznivců dožadovalo přídavku. Paní Ester však předvedla obdivuhodnou zásadovost a disciplínu. Z pohasínajícího pódia mlčky odešla. Jen málokterý umělec dokáže v takové situaci stejně nekompromisně zapudit nutkání lacině se vlichotit do přízně posluchačů.

Co říci závěrem? Prostředí jazzového klubu bylo útulné a obsluha příjemná. Pivo čepovali v přijatelné kvalitě a Zdeněk nás o přestávce počastoval několika novými vtipy. Ester Kočičková s doprovodnou kapelou Moody Cat Band připravila všem platícím divákům nezapomenutelný zážitek. Během slavné mexické písně Paloma Negra se dokonce mnohým draly slzy do očí. Je nepochybné, že paní Ester svým přirozeně procítěným přednesem a nápaditou choreografií předčí nejen hvězdy světové hudební scény, ale i většinu domácích zpěvaček. Snad jen o písni Night and Day je možné polemizovat. Podle mého názoru ji lépe ztvárnila Eva Pilarová.

Domů jsme odcházeli v povznesené náladě. Večer jsme neprožili marně. Asi nejlépe to před koncertem vyjádřila Alena Červená z měsíčníku "Vkus a My". Ta o klatovské divě napsala: "Totiž, ať už kdekoli dělá cokoli – či spíš právě proto – je pro mě tahle stará, vystřílená pistole ideálním sparing partnerem pro oslavu Dne tolerance. A, jak ji znám, nadcházející 17. listopad si tam jedním vrzem oslavíme taky. A jistě důstojně!"