Kronika

Podle náčelníkova plánu se nás většina sešla ve správný čas na hlavním nádraží. Byli to Vláďa, Marcela, Zuzka J., Hanka, Helena a Aleš. Hanka přivedla i tři své kamarádky z volejbalového družstva. Vláček přijel na čas, a tak jsme odjeli do Čáslavi. Přesedli jsme na náhradní autobusovou dopravu do Třemošnice, kde jsme byli přesně podle jízdního řádu. Zde se připojili Jaruška a Vladek, protože zaspali, a proto zvolili dopravu autem. Vladek se pochlubil novými botami. Opravdu svítily novotou.

Jsme všichni, a tak můžeme vyrazit. První krátká zastávka je u třemošnického zámku, kde je domov důchodců, a tak jsme nahlédli přes plot jen do zahrady. Pokračovali jsme po naučné stezce Lichnice – Kaňkovy hory, začalo stoupání na menší vrchol naší cesty. Minuli jsme kapli sv. Jana a pokračovali ve výstupu.

Po sestupu jsme došli k rybníku Dolní Peklo, kde sice byla hospůdka, ale otevírala až za ¾ hodiny. Po dalším výstupu jsme dorazili k Žižkovu dubu. Později na hradě Lichnice nám paní průvodkyně řekla, že tam ale Jan Žižka nikdy nebyl. A ještě, než jsme vyrazili k hlavnímu cíli naší výpravy, zřícenině hradu Lichnice, jsme navštívili místní hospůdku.

Na hradě se k nám připojili i Hurníkovi. Paní průvodkyně nám řekla o historii hradu a za správnou odpověď na otázku "O které oko přišel Žižka jako první?" dostala Helena karamelový bonbón. Vladek jeden bonbón také vyžebral.

Pak jsme se podívali na vyhlídku, kde opravdu hodně foukalo, a do podzemí hradu. Pod hradem se odpojili Hurníkovi, kteří odjeli autem do hospůdky Kotelna. Marcela to také vzala zkratkou.

Z hradu už jsme jenom klesali. Udělali jsme si odbočku na vyhlídku Dívčí kámen, kde nás vítr málem odnesl. Prošli jsme krásnou Lovětínskou roklí a v Třemošnici jsme se podívali na Berlovu vápenku.

Ještě před odjezdem jsme navštívili restauraci Kotelna, kde na nás byla velice milá a ochotná paní servírka. Když jsme řekli, že spěcháme na autobus, tak nás obsloužila přednostně. Náčelník nás všechny odměnil "pochvalou druhého stupně", která spočívala ve trojím poklepání na levé rameno a věnování čokoládového bonbónu. Auty odjeli směr Praha Hurníkovi a Jaruška s Vladkem.

Autobus do Čáslavi odjel na čas, přestup na vlak v Čáslavi byl také bez problémů, ale před Kutnou Horou nám průvodčí oznámil, že vlak v Kutné Hoře kvůli nehodě na trati končí a do Kolína bude náhradní autobusová doprava. Stihli jsme první autobus a díky tomu jsme v Kolíně mohli nastoupit do rychlíku, který jel asi za pět minut. Paní průvodčí se divila našim jízdenkám, a tak jsme jí museli vysvětlit, že jsme z vlaku, který musel v Kutné Hoře skončit svou jízdu.

Do Prahy už jsme dojeli bez problémů za pozdní svačiny s pomazánkou zvanou "Humus". Několik se nás o její dodávku přihlásilo a Hanka slíbila, že pomazánky dodá na příští schůzce "Na Sedmičce“. Na nádraží jsme se rozloučili a domů už jel každý podle svého uvážení.

Náčelníkovi patří velký dík, výprava byla velmi hezky připravená a i počasí vyšlo dobře.