Kronika

V mapě CHKO ve webové kronice OSaP máme zelenou barvou označeny poslední 3 oblasti – Šumavu (kde jsme už několikrát navštívili alespoň národní park), Třeboňsko (v jehož okolí jsme zase zkoumali technické památky) a Poodří. Vedoucí výpravy B007 tedy zavelel do vozů a jedeme tentokrát na téměř opačný konec republiky, skoro až k Ostravě.

Přípravu akce si Básník tentokrát opravdu vychutnal. V okolí CHKO Poodří je docela malá nabídka navíc drahého ubytováni. Když už bylo ubytování nalezeno přímo ve městě Odry, přišly komplikace v podobě zrušené kuchyně a naopak naplánované oslavné akce města, která slibovala hluk po celou noc. Nakonec se do toho vložila Marcela sehnáním ubytování v penzionu u nádraží města Studénky. Tam vařit měli a penzion se dokonce nacházel na výchozím bodu plánovaných pěších tras. Nočního randálu se díky vlakům a nádražního hlásání někteří účastníci nezbavili, ale nemůžeme mít zase všechno.

V pátek 14. 6. 2024 do penzionu U nádraží ve Studénce po dlouhatánské cestě nakonec šťastně dorazili Kymličkovi, Stiborkovi, Čechovi s Drsňákem a 3 Nováčkovi. Ubytování bylo pěkné, kuchyně výborná a domluva s cizojazyčnou obsluhou se nakonec taky podařila.

V sobotu jsme se vypravili obdivovat krásy přírody CHKO Poodří. Básník připravil několik variant tras, které nakonec byly využity jako určité vodítko, kudy tudy, ale hlavně dopředu nabídly možnost rozdělení našeho už dosti výkonnostně rozděleného kolektivu do skupin.

Skupina A se odhodlaně vydala na nejdelší trasu. Z vyprávění a fotek my ostatní víme, že se ne vždy podařilo trasu dodržet. Že se do cesty statečným turistům neplánovaně postavil močál, který, mimo jiné, zajistil vedoucímu výpravy program na sobotní podvečer v podobě čištění obuvi své a i některých dalších členů skupiny A. A také, že bratru Drsňákovi nebylo dovoleno vychutnat si oběd! Délka trasy nakonec překročila 20 km, což v naší společnosti už nebývá v posledních letech zvykem. Poblahopřejme zejména Alešovi, že tuto slušnou porci kilometrů zvládl.

Skupina B zvolila od začátku pomalejší tempo, a to nejen kvůli bolavým tělům, záchvatům alergie či dusnému počasí. Prostě nebylo, kam spěchat. Obdivovali jsme louky, nivní lesy plné jmelí, meandry Odry a jejích ramen porostlých stulíky a rybníky plné vodního ptactva a rákosí.

U Pasečného mostu se oddělila skupina C, která si přeci jen chtěla trochu více protáhnout zatuhlá těla. Céčko se vydalo podél Bědných rybníků a rybníků Okluk, Bažantula a Kozák až k vodohospodářské zajímavosti – shybce na vodním toku Mlýnka, kterážto betonovým tunelem protéká pod Bílovkou. Vzhledem k úrodným břehům porostlým kopřivami toho ale z této stavby moc vidět nebylo. Částečně stejnou cestou zpět a dále po hrázi Velkého Bědného rybníka skupina C došla až do Studénky k restauraci Dělnický dům, kde se shledala se skupinou B.

Skupina B mezitím po Školní naučné stezce obešla Horní rybník a dále kolem Nadýmače a rybníka U dubu prošla stezkou mezi poli až do parku T. G. Masaryka ve Studénce, kde se konečně dočkala laviček umožňujících pořádný odpočinek. Po synchronizaci polohy se skupinou C se skupina B přesunula k restauraci Dělnický dům.

Po uhašení žízně se spojené skupiny B a C vypravily do nedalekého zámku Studénka, kde sídlí Vagonářské muzeum. Město Studénka má dlouhou tradici ve výrobě železničních vagónů, o čemž jsme se v muzeu důkladně přesvědčili.

V pozdním odpoledni jsme se zpět v penzionu sešli i s utrmácenou skupinou A a u dobré večeře naslouchali vzájemnému líčení zážitků celé společnosti.

Na neděli hrozily předpovědi počasí pořádným deštěm, který by nám minimálně dopolední část programu značně znepříjemnil. Nakonec se ale sv. Petr umoudřil, déšť vypnul kolem 10. hodiny, a tak jsme po několika úpravách programu vyrazili auty nejprve k zámku Nová Horka. Ten měl být sice pro návštěvníky ten den uzavřen, nakonec se ale podařilo dojednat prohlídku po zámeckých komnatách provoněných končící výstavou lilií. Dokonce i s průvodkyní, pro kterou byla naše prohlídka premiérou. Až na pár historických nepřesností to zvládla skvěle.

Dále jsme se vozy přesunuli nadýchat se čerstvého vzduchu do nedalekých Bartošovic. Tam jsme přes jistou nespokojenost s místem parkování strávili další příjemné chvíle návštěvou zámeckého parku s největším platanem v ČR. A poté důkladnou prohlídkou Domu přírody Poodří, kde nás mladá ochránkyně přírody seznámila jak s teorií týkající se ochrany přírody, tak s prací záchranné stanice. O té jsme se následně přesvědčili procházením se kolem voliér se zachraňovanými opeřenci a dalšími zvířátky.

To už nám ale začalo kručet v břiše. Padlo několik návrhů, kam přejet na oběd. Nakonec zvítězil tip od Nováčků, kteří se cestou na Moravu zastavili v motorestu Studená Loučka, kde je zaujala nabídka specialit z Loštické tvarůžkárny. Bohužel ale, na rozdíl od páteční skoro prázdné restaurace, u motorestu v neděli po poledni zastavily davy tvraglochtivých zákazníků, a tak si nebylo kam sednout. Některé posádky tu přesto zastavily, aby aspoň nakoupily něco dobrého domů. Jedna posádka se zlákat nenechala a pokračovala dál ku Praze.

Tím jsme se poněkud neuspořádaně rozloučili s víkendem plných zážitků v přírodě i v civilizaci. Dozvěděli jsme se mnoho zajímavých informací a strávili čas v prima společnosti.

A teď zbývá už jen popřát krásné léto všem a brzy zase na shledanou!