Tradiční trojjediná cyklo-pěšo-moto výprava je naplánována již tradičně na sobotu na přelomu května a června – tolik citace z OSaPího kalendáře na http://www.os10.cz/calendar.html – a letos to vyšlo na 26. května.
Z předchozího vyplývá, že by se mohly či měly sejít zápisy od třech družin, u kterých bude společné pouze jedno. A sice setkání k obědu v restauraci Loděnice Trója http://www.lodenicetroja.cz/restaurace.html.
K čestné povinnosti kronikového zápisu jsem přišel jako většina cyklistů k mouchám mezi zuby, totiž cestou. Původní adept na zápis cyklodružiny se necítil tuto čest přijmout, ale zápis se sám nevytvoří;)
Setkání neboli start stanovil rádce B007 na "ale přesně tam buďte" a tři různá stanoviště. Nejpočetnější část se sešla na prvním, a to před Řípem – odjezd 08:15. Společný přesun na stanici metra B Stodůlky – odjezd soupravy 08:42. Cestou se přidali do nepředpisově námi přeplněné poslední plošiny elektrocyklisti Stiborkových Zuzka a Pavel. Na posledním stanovišti, stanici metra B Černý Most, se připojila poslední účastnice Hanka.
Následuje jízda po asfaltových, písečných, hliněných, ba i dlážděných cyklostezkách. Tedy pokud jsme někde občas nezabloudili...
Cesta běží za krásného počasí prokládána občasnými zastávkami a rádcovskými "poučeními" o zajímavostech. Jen namátkou vybírám, spíše lovím z paměti:
Při takovém výkonu je zapotřebí doplňovat dostatečně tekutiny, i když to je jen Staropramen v plastovém kelímku.
Ani stavebně uzavřená část stezky nás nemohla zastavit, snad jen zdržet přenášením kol přes rozestavěný mostek a lovením cyklolahví z jeho základů.
Rádce nás sice upozornil, že projíždíme kolem minipivovaru Kolčavka, ale s odůvodněním, že jsme ho již v minulosti navštívili, odmítl byť jen přibrzdit, natož zastavit, abychom doplnili vypocené tekutiny:-(
Naštěstí naplánovaná obědová restaurace Loděnice Trója byla už skutečně velmi blízko. Zde došlo k plánovanému setkání všech tří družin.
Mohlo by se zdát, že se stírají některé rozdíly mezi motorkáři a cyklisty. Za družinu Moto totiž přijel Ondra s Petrem na fungl novém praseti. Pro neznalé – legendární Čezeta 506 přezdívaná prase. A prase to nebylo ledajaké, ale přímo elektrické. A zde je ta podobnost až příbuznost – elektropohon. Pozornému čtenáři totiž zcela jistě neunikla moje zmínka v úvodu o elektrokolech Zuzky a Pavla.
Po různorodém obídku a studeném Plzeňském nemůže následovat nic než společné fotografování.
Asfaltka k převozu přes Vltavu byla spíše dálnicí než poklidnou stezkou. Na druhém břehu za zmínku stojí snad jen prudké krocení ekola Zuzkou do kopce. Tady sice vyhrál kopec, ale Zuzka si na svého elektrického Apache teprve zvyká. Budoucí cyklostezky třeste se před jejím silným indiánským ořem!!
V hospůdce U Veselíka poblíž koupaliště Divoká Šárka nad točenými Svijany někteří zavzpomínali, jak zde konzumovali alkohol coby mladiství... Já osobně si bohužel dal jen obyčejného nanuka s neobyčejně nedobrou rádobyčokoládou, zřejmě sójovou pochoutkou:-(
Cestou do cílového stanoviště, tedy k Řípu, si Zuzka konečně mohla díky ekolu vychutnávat jízdu do kopce a kochání se okolní přírodou Divoké Šárky.
A jaké bylo zakončení CPM 2018? No přece stylové – před "klubovnou" OSaP na zahrádce s vychlazeným Plzeňským!
Chceš to zažít taky?? Tak se přidej k nám:-)
Takže za rok znovu?