V květnu 1945 v Evropě skončila válka a Jirka Haškovec pokračuje v Desítce už jako vedoucí 10. oddílu vodních skautů. V té době vznikají další dva spřízněné junácké oddíly – pěší Desítka pod vedením Zdeňka Arienta – Terryho a dívčí Stovka s vedoucí Evou Klimešovou – Aglou, které společně utvořily 10. junácké středisko.

Níže je ukázka rozverného zápisu Jirky Haškovce v lodním deníku 10. oddílu z července 1945, pro který se nabízí název "Kterak na polní práce jeli a na vodáckém táboře skončili". Zápis je rovněž pozoruhodnou ukázkou improvizace, která by v dnešních skautských oddílech jen obtížně prošla.

"Pojedeme na polní práce do Chyňavy"

pronesl v červenci 1945 Jirka a abychom jeli na jisto, sebral se s Nikim a jeli si tu Chyňavu prohlédnout. Byla sobota 14. VII., když usedli oba na bandasky mléka Radlické mlékárny, naložené na autě a rozjeli se k Berounu. Kousek před Berounem slezli, vyptali se "pána" kdy pojede do Prahy a šli s růžovou nadějí do Chyňavy. Cestou Niki objevil skvělý hrášek, na který prý bude chodit a tak v rušné debatě doputovali za 2 hodiny asi v 10 hodin středoevropského času do Chyňavy. Tam, když konečně objevili předsedu MNV zjistili, když s nim obešli celou ves, že všude mají přidělené Němky a nás, že nepotřebují. Tak jsme opustili Chyňavu a šli do Železné. Cestou Jirka neprozřetelně prohlásil:

"A tak teda pojedem ze Suchdola"

Niki se toho chytil a tak ani v Železné nesehnali žádnou práci, jen každý krajíc chleba se sádlem. Vraceli se tedy do Berouna na auto a cestou si malovali plány. Tak pojedou

Jirka, Niki, Škyt, Barí, Muky a Andy.

Hm, to je jedna pramice a jeden navrch. Tak to vezmeme dvě. A tak se také stalo. Jak Bacil s Puňťou uslyšeli, že se nejedná o práci jeli také a krom nich na doplnění počtu byl přibrán starý borec Láďa a malý elévek Mirek, který byl celou cestu pod otcovskou ochranou Mukyho. Než nepředbíhejme událostem. Unaveni horkem doputovali Jirka a Niki do Berouna a tam hodlali v útulné hospůdce ovlažiti svá vyprahlá hrdla a dopřáti odpočinku svým utrmáceným údům. Než zlý osud jim toho nedopřál. Sotva vypili první sklenku čisté pramenité vody, vylítli z hospůdky s vytřeštěnýma očima a s mohutným řevem se jali pádit po silnici směrem ku Praze. Asi 200 m před nimi valilo se do kopce jejich auto, nebravše ohled na jejich řev. Díky úžasnému vypětí vůle, sportovnímu treningu a tomu, že by si musili koupit lístek na dráhu a konečně i tomu, že dýchavičné auto neztékalo vršky jako za mlada a krom toho bylo na dřevoplyn, podařilo se jim dosíci tohoto dopravního prostředku jež je celkem ne neporušené dopravil do hlavního města republiky v družné zábavě se slečnou, kterou na autě už nalezli.

V pondělí na to měl Niki obstarat transport lodí do Suchdola, což není úkol jen tak maličký vzhledem k tomu, že lodi je přepravovati zakázáno a od pondělka do čtvrtka jsou jen čtyři dni. A tak počala druhá anabase Jirky a Nikiho.

V půl jedenácté dopoledne se podrbal "pan dráha" na hlavě a řekl v tomto historickém okamžiku:

"Tak my vám je teda vemem, dáte si je k těm vajíčkům, ale musej tady bejt do 3 hodin"

I dali se Jirka i Niki do klusu, naskočili do nejbližší tramvaje do Bráníka a cestou ještě Jirka telefonoval známým i neznámým /to byl omyl/, aby jim přišli pomoci. Z Bráníka koníčkovali a pádlovali Rybičku a Švéďáka až k Železničnímu mostu, kam dorazili v 1 hodinu. Pak hbitě odklusali do Vladislavovy ulice pro káru a ve 3/4 na 2 byli opět u pramic a "nakládali" je na káru. Protože na náplavce byli ještě zbytky barikád /a hromada smetí/ trvalo to do 1/2 3 než se dostali nahoru na ulici. Nyní nasadili tempo do závodu s časem. Když ale dorazili k Vršovickému nádraží, pod ten vršek, byli tak vyplivaní, že už ho nemohli ani vytáhnout. Protože už bylo za 5 minut 3 šel Niki na nádraží poprosit, aby na ně počkali. I stalo se, ve 3/4 na 4 jsou konečně na nádraží a ve 4 jsou pramice na vagoně. Niki odchází sehnat někoho, kdo by odtáhl káru a Jirka se vrací s károu a nákladním listem v kapse. Teprve v Dagmařině potkává Barího a Andyho a předává jim káru, když si byl před tím zaskočil do vedlejšího lahůdkářství na bramborový salát a limonádu. Snědl ho pět talířků a tolikéž limonád. Salát tam mají moc dobrej a budu na něj častějc chodit Po odevzdání káry odjel domů s blahobytnou spokojeností dobře splňeného úkolu a skončené přípravy výletu. Pak už jen v úterý schůzka výletníků, rozdání a seznam potřeb a

VE ČTVRTEK SE  J E D E !

Příspěvek doplňuje nedatovaná fotografie Jirky Haškovce na jedné z výprav oddílu (pravděpodobně v březnu 1945 do Modřanské rokle).

(pokračování příště)