V letošním jubilejním roce si naposledy připomeneme osoby a skutky dávno minulé. Tentokrát půjde o nechvalně proslulou postavu předního poválečného "skautobijce" Jiřího Haškovce. Ten byl totiž od roku 1944 několik let vedoucím bývalé Vodenkovy Desítky. Následující pojednání vychází nejen z veřejně dostupných zdrojů, ale i z několika drobných archiválií, např. vzpomínek Josefa Součka – Ďábla sepsaných v roce 2005, deníku Lubora Nováka – Borka z let 1944–45, deníku Jeleny Součkové (roz. Černohorské) – Kari z jara roku 1948 nebo lodního deníku 10. oddílu z léta 1945. Nejprve si Jiřího Haškovce představme formou krátkého životopisném portrétu.

Jiří Haškovec se narodil v roce 1924 do dobře situované rodiny univerzitního profesora Prokopa Miroslava Haškovce. V polovině 30. let po úmrtí obou rodičů ve svých 11 letech osiřel. V této situaci se ho ujala pražská rodina jeho strýce prof. MUDr. Ladislava Haškovce, předního československého neurologa. Poručníkem mu byl určen o více než 20 let starší bratranec MUDr. Vladimír Haškovec, pozdější profesor psychiatrie a neurohistologie a přesvědčený komunista, který se na podzim roku 1946 stal osobním lékařem Klementa Gottwalda (jen pro zajímavost – prof. Vladimír Haškovec byl na sklonku roku 1951 ještě za Gottwaldova života zatčen, v roce 1954 odsouzen, hrozil mu trest smrti za "usilování o bezživotí prezidenta republiky", ale rozsudek mu byl nakonec zmírněn na 6 let nepodmíněně).

Záhy po přestěhování z Brna do Prahy Jiří Haškovec vstupuje do slavné Foglarovy Dvojky. S tou se zúčastnil tří letních táborů. Od září 1936 pak začíná studovat na Akademickém gymnáziu, ve volném čase rád čte, jezdí na kole, seznamuje se s hrami V+W, poslouchá písně Jaroslava Ježka a sbírá jejich texty a desky.

Mezitím se nad Evropou stahují mračna 2. světové války. V roce 1943 Jiří Haškovec úspěšně skládá maturitu a po ní je totálně nasazen do ČKD v Libni. Na podzim se na něj obrací Bořivoj Rafl – Bóra, tehdejší vedoucí ilegálního skautského oddílu, bývalé Vodenkovy Desítky, s žádostí o převzetí jeho vedení. Jiří Haškovec k oddílu, který za války pracuje pod hlavičkou dorostu KČT v Praze – Braníku, nastupuje jako vedoucí 3. ledna 1944.

V oddílu je Jirka Haškovec mezi chlapci velmi oblíben. Plně využívá svých zkušeností z Foglarovy Dvojky, nesporných pedagogických schopností i volného času, který mu práce v ČKD umožňuje. Připravuje pestrý a přitažlivý oddílový program a hned v roce 1944 organizuje první letní tábor.

Takto na ono období ve svých pamětech vzpomíná člen oddílu Josef Souček – Ďábel (jde o doslovný přepis původního textu):

Hlavním problémem byl vůdce oddílu. Bóra byl už starší a my ostatní jsme byly nezkušení pro vedení oddílu. Tak na podzim 1943 přivedl Bóra dvacetiletého mladíka s brejličkami – Jirku Haškovce, který byl odchovancem elitního oddílu – Foglarovy Dvojky a představil ho jako nového vedoucího oddílu. Od 1. ledna 1944 předává Bóra vedení 10. oddílu Jirkovi. Bóra se stává vedoucím dorostu pospolu VII a pod jeho vedením se rozvíjí mezi dorostenci intensivní junácká činnost. Jirka, který pracoval jako totálně nasazený v Kolbence, přivedl do oddílu další nasazené kamarády, Láďu Platila – Laplu, Helenu, později Platilovou, Tondu Kárníka – Valdese, Evu Klimešovou, poválečnou vůdkyni 100. dívčího oddílu, a tím začala nová éra "Desítky". Starší chlapci z předválečného pěšího oddílu odešli, z mladších skautů se stali rádci, Jirku zastupoval Sučuk. Fuk odešel do Hvězdy-Košíře a oddíl se doplnil dalšími nováčky: Bacil, Punťa, Andy, Vršováci, Piki, Waltrováci aj. Vznikly čtyři družiny: Medvědi, Vlci, Bobři a Plchové, a protože se oddíl scházel v loděnici, bylo rozhodnuto stát se definitivně vodními skauty. Jirka, který měl bohaté zkušenosti z Foglarova oddílu a dostatek času při nočních směnách v Kolbence, vymýšlel bohatou oddílovou činnost, zajímavé oddílové hry a dobrodružné víkendové výpravy. Vymyslel rovněž akci nazvanou JJL (ještě jednu loď), která motivovala družiny vydělat co nejvíce peněz na zakoupení lodí – pramiček. Chodili jsme po domech prodávat lístky do divadla, vykládali jsme uhlí v Libeňském přístavu a dělali besídky pro rodiče s tombolou. A tak vedle zděděného Sumce přibyly oddílu další 3 pramičky v předposledním roce války a v létě 1944 se již konal první vodácký tábor v Židově strouze na Lužnici. Tábor se vydařil a pak se jelo na prámkách až do Prahy.

Bohatou činnost oddílu v roce 1944 dokládá "DOCHÁZKA" v osobním deníku dalšího člena oddílu Lubora Nováka – Borka (viz obrázek nahoře). Nahoře je také uveden jeden z bodovacích lístků, které Jirka Haškovec pro své chlapce pravidelně zhotovoval.

(pokračování příště)