Před zamčenou bránou
Neohroženě jsme vešli
Scéna přímo vybízela
Náladu jsme si spravili výborným svařákem
Ohřáli jsme se u ohně
Vydali jsme se za dalšími zajímavostmi
Obkroužili jsme novou soustavu

Adventní toulky 2023 – Z Troje do Stromovky

Sraz letošních tuláků byl v sobotu 9. prosince 2023 na stanici busu 112 u holešovického nádraží. Za pár minut jsme už vystupovali před ZOO. K zoologické zahradě jsme se však otočili zády a zamířili k bráně Trojského zámku. A tam jsme narazili na ceduli, že kvůli zbytkům sněhu a ledu na cestách je zahrada veřejnosti nepřístupná Přece nemůžeme chtít po správci objektu, aby se nachladil při odstraňování nebezpečných zmrazků!

Před zamčenou bránou nás Helena seznámila s historií objektu – po vzoru honosných předměstských římských vil si zde ve druhé polovině 17. století vybudoval hrabě Václav Vojtěch ze Šternberka své letní sídlo. V průběhu staletí tato krásná barokní stavba (architekt Jean-Baptiste Mathey) měnila majitele. Poslední z nich, velkostatkář Alois Svoboda, věnoval v roce 1922 zámek i obrovské pozemky kolem československému státu. Část pozemků připadla zoologické i botanické zahradě. V současné době spravuje zámek Galerie hl. m. Prahy.

Zavřená brána nás neodradila od zkoumání možnosti jiného průniku do zahrady zámku. A zadařilo se. Z jihu od řeky jsme objevili v ohradní zdi otevřená malá vrátka vedoucí na pidizahrádku občerstvovny, zřízené v bývalém domku zahradníka. A odtud další pootevřená branka přímo do zahrady. Tady žádná cedule nebyla, tak jsme neohroženě vešli a kochali se symetrickým uspořádáním francouzské zahrady zámku.

Pochopitelně nás nejvíc lákalo monumentální schodiště vedoucí do hlavního sálu zámku. Helča nás opět poučila o sochařské výzdobě schodiště znázorňující boj olympských bohů s giganty. Vítězství bohů bylo završeno potupným svržením gigantů do propasti Tartaru. Scéna přímo vybízela k hromadné fotce.

Další prohlídku zahrady – štěpnice a bludiště – nám zatrhl hlídač a nevybíravými slovy nás hnal pryč. Prý moc dobře víme, že je zahrada uzavřena, sledoval nás přes kamery, jak si čteme ceduli u hlavní brány. Náladu jsme si spravili výborným svařákem, ohřáli se u ohně a vydali se za dalšími zajímavostmi toulek.

Po nově zbudované trojské lávce a přes Císařský ostrov jsme doputovali do Stromovky. Tady jsme obkroužili novou soustavu šesti rybníčků malebně uspořádaných na dně kdysi jednoho velikého Rudolfova rybníku. Básník s Drsňákem neodolali a samopohonem se přepravili na prámu na ostrůvek rybníčku Slunečnice.

Nakoukli jsme do rozzářených oken Šlechtovy restaurace, bohužel stále zavřené (jen paní uklízečka si svítila při šůrování podlah prázdných sálů). A protože se už začalo mírně stmívat a naše žaludky hlásily potřebu přídělu potravy, rázným krokem jsme vyrazili k cíli – vyhlášené bubenečské restauraci Na Slamníku, kde nás po chvíli dostihli tři další kamarádi. Při konzumaci výborné bašty a piva jsme doprobrali spoustu dalších důležitých námětů.

Bylo nám všem moc dobře. Toulek se zúčastnilo devět OsaPáků (Zuzka J., Jaruška, Hanka, Helena, Marcela, Jirka J., Aleš, Básník a Drsňák) a rovný tucet u stolu doplnili Zuzka S., Pavel a Jirka H.

Heleno a Aleši, díky za bezvadně vymyšlenou vycházku!

PS: Náhodou jsem objevila zajímavý článek o té restauraci u Trojského zámku – viz https://magazin.aktualne.cz/kde-mate-muze-slychaly-mlade-mamy-bistro-u-trojskeho-zamku-v/r~74b04da28aca11ee93abac1f6b220ee8/