Kronika

Mezi námi OSaPáky máme spoustu různých lidí různých zájmů, profesí, ale i schopností či dovedností. Což se zcela jistě dočtete v následujícím tekstu, dobře v textu. Třeba takového srandistu Zdeňka, který dříve profesně pracoval právě v AMŽ. A právě jeho prohlídku nám chtěla Linda, jeho zákonná žena, nabídnout v celé jeho kráse. Nikoli Zdeňka, ale AMŽ, což je zkratka pro Armádní Muzeum Žižkov https://www.vhu.cz/muzea/zakladni-informace-o-am-zizkov/

Začátek prohlídky v bohaté emailové komunikaci stanovila Linda na identický čas, kdy AMŽ otevírá. Neumím si jinak vysvětlit tak početnou účast dámské části OSaP, než že skutečně očekávala tu prohlídku jako zcela anatomickou exkurzi těla zmiňovaného specialisty na zbraně. Ale i některé dámy projevily schopnost přijít v očekávání zážitku již o celých necelých 30 minut před časem Č. Bohužel na špatné místo.

Vězte tedy, až si naplánujete návštěvu AMŽ, že AMŽ patří sice pod VHÚ (Vojenský Historický Ústav), ale výstavní prostory jsou již od vzniku v roce 1932 ve zcela jiné budově.

Po zběžném přivítání uvnitř budovy bývalým profesním kolegou Zdeňka, uložení svršků do očíslovaných skříňek, nás přivítal, jak se sluší a patří na prominentní skupinu. Doporučil začít od začátku a pokračovat dle informačních symbolů a šipek. Řekl něco málo o historii samotného AMŽ a popřál krásné zážitky.

Než jsme se individuálně šli projít těmi čtyřmi patry historie, dohodli jsme a pochopili společně dle svých schopností, a dokonce i dodrželi, že se v pravé poledne sejdeme v kavárně, která je přímo v budově AMŽ.

Kavárna byla útulná, prostorná, vzdušná s líbivou a vzornou dámskou obsluhou. Kávu, zákusky a excelentní chlebíčky přes celý talíř si dovoluji vypíchnout vaší pozornosti při návštěvě AMŽ. Obsluha prodávala u kasy připínací symboly vlčího máku k blížícímu se Dni válečných veteránů, každoročně 11. listopadu, a to byl důvod k té kase zase zajít. Bohužel k zakoupení onoho symbolu postačil přiložený QR kód, tudíž nebyla účast obsluhy nutná.

Pro náčelníkovu ženu Marušku už bylo té historie nadbytek, tedy při společném focení na kavárenské verandě chyběla. Ale nebyla jediná – dokonce sám velký náčelník B007 se přidal ke skupině Novaček, které využily blízkost hřbitova a období Dušiček k tiché vzpomínce na blízké.

Období pokavárenské do doby odchodu do zamluvené nedaleké hospůdky stanovila organizátorka na dva různé časy. Čas společného odchodu z AMŽ na 14:30 hod nebo individuální čas příchodu do hospůdky na 15:00 hod.

Čas k samotnému procházení, prohlížení a někde i povolenému ohmatávání exponátů, např. batoh plné polní z WWI, utíkal neskutečně rychle. Mně třeba na detailní prohlídku s poctivým pročítáním pouhých dvou pater, roky 1914-1918, roky 1918-1938 a roky 1938-1948, nestačilo vymezených 255 minut času. Rozhodně doporučuji návštěvu opakovat, vždyť je to zadarmo. Ano přátelé, vstupné se neplatí (ani do kavárny).

Zamluvená, chcete-li rezervovaná hospůdka Spirit bar https://www.spiritbar.cz/ na nás byla připravena dlouhým stolem, dobrým pivem a chutnou, i když místy zmatenou stravou. Popisovat stolování OSaPů není v zájmu tohoto kronikového zápisu.

Co napsat závěrem? Snad jen aby taková muzea byla zcela bez exponátů, a možná ještě lépe, aby vůbec nemusela vznikat...