Kronika

Datum: 25.05.2024, sobota

Na startu letošní CykloPěšoMoto (CPM) sekce čili družiny cyklo (rádce B007) nás mělo původně být 6 jezdců. Ale zodpovědný Aleš KYMLIČKA si při osobním tréninku a najíždění kilometrů přivodil lehký silniční lišej, čímž se zařadil do družiny pěšáků.

V naplánovaný čas odjezdu 09:00 hod od Řípu nás tedy bylo 5 cyklistů:

• Básník,
• DrSňák,
• Jurášek,
• Hanka N,
• Honza M.

Počasí se tvářilo přívětivě, a proto radostně vyrážíme k řepským Boromejkám, klášteru kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského postavenému v letech 1858-64. Zprvu sloužil také jako sirotčinec a od roku 1865 sirotčinec vystřídala ženská trestnice. Svou činnost ukončila v roce 1948 a budova byla poté upravena na ústav sociální péče pro dospělé. Dnes tzv. Domov sv. Karla poskytuje sociální a zdravotní pobyty na lůžkovém oddělení i v denním stacionáři a je zde také oddělení výkonu trestu pro ženy: https://www.domovrepy.cz/.

Před budovou nám náčelník líčil své předrevoluční pracovní zážitky, neb v této budově byl VÚZT (Výzkumný ústav zemědělské techniky). Samozřejmě v rámci splnění domácího úkolu jsme si pověděli i o přínosné bohulibé činnosti řádových sester.

Pokračujeme po krásně vyasfaltované, kdysi prosté hliněné cestě, až až až k prvnímu defektu zadního kola jediné ženy v pelotonu. Kdo je připraven, ten není zaskočen... Proto po jednoduché opravě a bezvýznamném zdržení pokračujeme do Hostivice.

Zde nám náčelník rezolutně zapovídá kávičku u Hurníků. Evidentně spěchá k dalšímu naplánovanému zastavení – Břevskému rybníku, jenž je jedním ze 3 rybníků tvořících soustavu tzv. Hostivických rybníků, která zahrnuje rybníky Břevský (dříve Břve), Kalý (dříve Kala) a Litovický. Jde o krajinu přetvořenou z původních rozsáhlých bažin v pramenné oblasti Litovického potoka staletou lidskou činností.

Na Břevském rybníku bývalo před desítkami let provozováno vyhlášené koupaliště s travnato-písečnou pláží a nezbytným zázemím včetně občerstvení, kde se prodávala nezapomenutelná cukrová vata. V létě se tam sjížděli návštěvníci ze širokého okolí: https://www.idnes.cz/cestovani/po-cesku/koupani-rybnik-brve.A130423_141941_tipy-na-vylet_skr

Náčelníkova fotografická hádanka byla ze ¾ odhalena. Tu ¼, slečnu v jednodílných plavkách, nikdo nikdy neznal a bratři Čechovi i rok i místo byly uhodnuty.

Mezi auty po silnici pokračujeme bez zastavení skrz Chýně až na stezku pro cyklisty a bruslaře i běžce. Náčelník konstatuje, že povrch není přívětivý pro běžkyně běžící proti nám – ještě se má hodně co učit.

Za první zatáčkou cyklostezky u rozvodny ČEZ přichází druhý defekt zadního kola a Hanka propadá skepsi hledajíc nejbližší vlakový spoj do Prahy.

Po důkladnější opravě a velmi důkladné prohlídce pláště (ano, plášť jsme zcela otočili na ruby, prohmatali, abychom nenašli vůbec žádné poškození, či trn, či kamínek, či něco jiného způsobujícího ty dírky v duši) začíná být už i náčelník trošku nervózní z časové ztráty, neboť se máme v Bubovicích setkat v hospůdce Rošáda se sekcí čili družinou pěšáků.

Následuje památná Úhonická lípa u Černého křížku z kategorie významné stromy. Náš peloton ovšem míří k jiné úhonické pamětihodnosti – válcový parní mlýn byl postaven roku 1868. Mlelo se v něm až do 50. let 20. století. Zde se odehrálo nejdramatičtější rozhodnutí Hanky. Protože jí to kolo stále utíká, půjde na vlak a vezme s sebou i gentlemana Honzu.

Zbyli jsme tedy jen tři cyklisti. Náčelník už se vidí v Loděnici na zmrzlině a nasazuje velmi svižné tempo. První odbočení v Úhonicích nebylo to správné, tedy zpět a lépe!

Z kopce k Nenačovicím to jelo samo, krásně a rychle. Slečna na silničním kole se mne sice trošku obávala, ale prostě jela na můj vkus pomalu. Zbývaly už jen Chrustenice a jsme v Loděnici na zmrzlině.

Odtud Jurášek zahlédl firmu na skleněné kuličky a korálky, takže jel utratit moje dvě pětikoruny do automatů před zavřenou prodejnou Ginzel.

Z Loděnice nás čekal náročný a nekonečný kopec, který nám vyrobil dostatečnou žízeň do skvělé bubovické hospůdky Rošáda.

Družina pěšáků dorazila vzápětí i s vyřazeným cyklistou Alešem.

Popisovat hospůdku je nedostatečné – musíte si tam osobně zajít: http://www.rosadabubovice.cz/

Hrozba deště popoháněla naše kola směrem k Řepům po asfaltu mezi auty poměrně slušně. Cestou žádný další defekt, žádné překvapení, žádný problém s výjimkou málo osezeného pozadí způsobeného absencí tréninku.

Poslední dva cyklisti, náčelník s Juráškem, uzavřeli CPM 024 v restauraci U Čechů jedním chlazeným na zahrádce.

Cyklistice zdar, otlačeninám zmar.