Devadesátka pod Řípem

Podle nadpisu by se mohlo zdát, že mám ambici stát se epigonem Jaroslava Foglara a navázat třetím pokračováním na jeho dvoudílnou sérii o devadesátém skautském oddílu. Není tomu tak. Nadpis tohoto zápisu pouze vyjadřuje, že se ve středu 5. června 2019 na tradičním místě našeho setkávání odehrála nevšední událost. Po čase zavítal na Sešlost pod Řípem nestor spolku Ďábel a společně jsme oslavili vzácných 90 let, která zanedlouho uplynou od jeho narození.

Předem upozorňuji, že se v dalším textu nedozvíte, jak bývá často zvykem, kdo přišel či nepřišel, co si kdo objednal k jídlu nebo pití, o čem či o kom si kdo s kým vyprávěl nebo kdy jsme odešli. Přejdu rovnou k jádru věci.

Ďábel se na schůzku dostavil vzorně jako první v doprovodu Vladka, o holi, trochu pohublý, ale se svým typickým rozverným jiskřením v očích. A to je dobře. Protože dokud má člověk jiskru v oku, je zřejmé, že ho život baví.

Po chvíli zaplnili klubovní místnost ostatní příchozí. Jednoduše řečeno, přišli všichni, kteří přijít chtěli nebo mohli.

Před 19. hodinou jsme přikročili k slavnostní ceremonii. Čestně přiznávám, že jsem v tomto směru trestuhodně podcenil přípravu. Nikdo ze služebně starších bratří a sester se totiž v daném okamžiku nechtěl ujmout blahopřejného projevu. Nebylo proto zbytí, než abych cosi velmi improvizovaně pronesl a popřál oslavenci za všechny zdraví i jiné věci, které se k dané příležitosti a věku hodí.

Dalším bodem programu bylo předání kolektivního daru – ručně vyrobené junácké hole z přírodních materiálů (především z akátu) s filigránskými ozdobnými prvky. Jsem přesvědčen, že jsme zvolili dobře. Taková junácká hůl je vkusný a užitečný dar. Poslouží Ďáblovi stejně, ne-li lépe než jeho současná duralová hůlčička s bakelitovou rukojetí. Kromě opory při chůzi ji uplatní i při měření výšky stromů v kolešovickém zámeckém parku nebo se dá použít jako středová podpěra jehlanu. Se svým kamarádem Mirkem, též skautem, tak mohou v Kolešovicích uspořádat soutěž ve stavbě stanu ze dvou kosočtverečných dílců na čas. V neposlední řadě lze s pomocí junácké hole vyrobit sluneční hodiny či na podzim klátit ořechy.

Vrcholem oslavy bylo odhalení a konzumace oříško-čololádového dortu zdobeného symbolickými číslicemi 9 a 0 jako svíčkami, věrnou podobiznou oslavence zarámovanou skautskou lilií, trikolórou v československých barvách, desítkou, junáckou píšťalkou a malým ohňostrojem. Ďábel sfoukl obě svíčky na první pokus a jedno nadechnutí, čímž prokázal, že jeho systema respiratorium je stále ve výtečném stavu.

Mezitím následoval jeden nečekaný dar. Ďábel ho obdržel od nejmladší členky OSaP Matyldy. Osobně mu věnovala stylový šátek na krk, který má ve výbavě česká armáda pro bojové operace v pouštních oblastech. Z praktického a módního doplňku měl Ďábel neskrývanou radost dokazující, že si i v devadesáti letech potrpí na úroveň svého outfitu. Šátek si nechal uvázat kolem krku, a pokud by byli pod Řípem přítomni zástupci módní policie, dozajista by mu přidělili 5 hvězdiček.

Na závěr nemohl chybět přípitek na zdraví oslavence, ke kterému se s ohledem na zdravotní stav, panující vysoké venkovní teploty, nebo snad z obavy z případného zadržení řidičského průkazu odhodlali jen někteří přítomní. To nic neubralo na jeho právoplatnosti a zaručeném účinku.

Za zmínku stojí ještě pěvecká vložka. Ta byla zahájena po formálních ceremoniálních úkonech a na výslovné přání Ďábla zcela netypicky – Skautskou večerkou. Pak již zazněly další písně našeho junáckého mládí, jako Poštorenská kapela, Stály báby (v našem provedení "u silnice", někdy však také "u vesnice"), Okoř, Černý muž nebo My pluli dál. Sborovému přednesu vévodil zvučný hlas Ondry, který ladil s výrazným sopránem Markétiným.

Po mimořádném písňovém bloku jsem navrhl, abychom oslavu zakončili historickým pokřikem Desítky, který, kam až má paměť sahá, vždy zahajoval Ďábel svým pověstným "Hip, hip, hip!". Bohužel, tentokrát v důsledku indispozice, způsobené pravděpodobně množstvím nevšedních zážitků, nedostál své historické roli a musel ho nahradil Ondra. Dlužno říci, že se toho zhostil velmi zdatně.

Zpět k domovům jsme se ubírali teplým červnovým večerem v doznívající slavnostní náladě s nevyřčeným přáním, aby ani nám dlouho nezmizela jiskra z oka.

Rád bych nyní takto poděkoval všem, kteří přišli a přispěli ke zdařilému průběhu večera. Zvláštní dík patří amatérským cukrářkám Heleně s Lindou za výrobu výstavního dortu, jímž by se byl býval mohl pyšnit i Franz Sacher, a uměleckému řezbáři a pasíři Jirkovi H., zhotoviteli junácké hole.