Kronika

Bylo mi uloženo vypracovat zápis ze včerejší Sešlosti Pod Řípem, a to s omezením na tři souvětí. Věru, těžká věc. Vždyť se toho tolik událo, tolik řeklo, tolik snědlo i tolik vypilo. Ale proti gustu žádný dišputát!

1. Sešlost to byla tentokrát zcela mimořádná, srpnová, s mimořádným počtem 5 účastníků, a proto i kronikový zápis je mimořádně krátký, jen o třech souvětích, pokud v to nepočítám nadpis, úvod a závěr.
2. Vše začalo neškodně obdivem nového psího přírůstku v rodině Markéty a Jirky H. a vzpomínkami části účastníků na deštivý prázdninový pobyt v Krkonoších spojený s hříšným obžerstvím v Horním Maršově, avšak nedlouho poté jsme sklouzli zpět do vyjetých kolejí a různými oklikami nakonec dospěli k rozpravě o chorobách nebo přípitku tvrdým alkoholem na oslavu významného životního jubilea.
3. Navzdory tomu jsem se i 4. srpna 2021 dozvěděl spoustu mně dosud neznámých skutečností, vyslechl řadu nevšedních úvah, kritických zamyšlení, a k domovu se ubíral pod temnou letní oblohou nejen s polovinou kolena v žaludku, ale především duševně obohacen a současně s pocitem obrovské zodpovědnosti, aby se i ti, kteří se nemohli nebo nechtěli zúčastnit, z mého líčení v Kronice dozvěděli, jak zajímavý, poučný a pestrý večer jsme již po sto osmnácté strávili.

Věřím, že jsem tímto činem vykonal nikoliv jen malinkatý dobrý skutek, ale hlavně splnil celý úkol, jak mě ostatně po mnoho let vybízí jedna z mých oblíbených písní: